Dívka z Rudé komnaty (FF Avengers)

12.Kapitola

*Kasdeya*

S Natashou jsme šly chodbou do patra s pokoji. Vtom se k nám přiřítil Pietro.
,,Máme misi, rychle se oblečte. Deyo ty jedeš taky," vysypal na nás Rychlík.
Doběhly jsme do pokojů a já si rychle vzala černé sportovní legíny, černou uplou mikinu a vlasy si zapletla do copu.
Vyběhla jsem před pokoj, kde na mě čekala Vdova.
Běžely jsme na střechu,kde už čekal QuinJet.
Nasedly jsme. Byli tam všichni až na Vlajku.
Dědek už dorazil, a tak jsme vyletěli.
Po cestě jsem si povídala s Hermionou a Bleskem.
,,Všichni mě poslouchejte, musíme zničit jednu základnu Hydry na Sibiři. Budeme rozděleni do skupin...." další bláboly už jsem neposlouchala. Přišlo to, čeho jsem se nejvíce bála.
,,Přistáváme," křikl na nás Clint.
Zůstane v Jetu raději.
Vylezla jsem ven, měla jsem ve skupině s Vlajkou a Tashou.
Došli jsme až k základně Hydry.
Věděla jsem, co je to za základnu. Pro KGB jsem dělala kvůli němu.
Vešli jsme dovnitř. Natasha zlikvidovala kamery. Najednou se k nám přiřítili vojáci Hydry. Lámaly jsme jim s Vdovou vazy a Mrazák po nich házel štít.
Všechny jsme zlikvidovali. Procházeli jsme dál základnou a najednou tam přišel.
Byl to ON. Začal na nás útočit. Byl silný, já pouze stála a pozorovala jsem je.
Mezi sebou se prali nejméně 10 minut.
Jenomže Steve ho měl už skoro na háku.
Voják byl v pasti. Najednou jsem skočila před Ledovec a praštila jsem ho do hlavy.
Bylo strašné ho takhle vidět. Mého vojáka.
Voják se sebral a utekl. A já zůstala s Ledovcem co mě propaloval pohledem a Tash, která se na mě zaraženě dívala.
Na hádky nebyl čas. Museli jsme dokončit misi. Nastražili jsme bombu a utekli jsme pryč. Ujistili jsme se, že tam nikdo není a odpálili jsme základnu.
Strašně to bolelo. Vidět ho. Ty jeho prázdné oči, které dříve bývali plné lásky.
Zatlačila jsem jednu jedinou slzu co se drala na povrch a běžela jsem k jetu.
Už jsme tam byli všichni. Sedla jsem si znaveně na místo a vzlétli jsme.
,,Co nám tajíš?" spustila zkáza Titaniku, ,,Si dvojí agent? Děláš pro Hydru?"
Mlčela jsem.
,,Řekni už něco! Proč si toho vojáka zachránila? Asi ti dělá problém nebýt dvojí agent," pokračoval dál.
,,Nevíš vůbec nic. Nejsi v mojí situaci a neznáš mojí minulost. Hraješ si tady na spravedlnost a na to, jak by si se obětoval pro druhý. Ale nevidíš, že každá mince má dvě strany. Vidíš jen chladnokrevnýho vraha. Myslíš, že jsem to chtěla?! Někdy prostě není na výběr. A musíš přestat soudit ostatní lidi. Každý tady máme minulost. Tash, Wanda, Pietro i ten Tony, tak nás přestaň stále soudit. Si jen laboratorní výplod," dokončila jsem svůj proslov. Nesnáším sebelítost. Nevadí mi moje minulost, ale někdy prostě musíte říct něco, abyste někoho mohli zmanipulovat. A vyhrát hádku. Tak jsem trošku zahrála na city.
Už jsem neposlouchala dál jejich dohady a odešla jsem si sednout dozadu. Přemýšlela jsem o NĚM.

Tak co říkáte na další kapitolku. Řekla bych, že už jsme v půlce příběhu. Snad Vás baví a není to úplná trapárna. Dále už to poběží jak QuickSilver.
<3