Zase mi připadalo, jakoby se mi vařila krev v těle. Nemohla jsem se pohnout a hrozně se mi točila hlava.
Najednou se ke mně začal přibližovat ten muž. Snažila jsem se utéct, ale nemohla jsem se hnout. Trhala jsem sebou, ale moje nohy byly tak těžké, že jsem zůstala na místě. ,,Pomoc!Pomoc!" křičela jsem se slzami v očích. Nikdo však nepřišel. Jen ten muž byl stále blíž.
Byl to určitě ten z mého snu. Měl červené oči, tmavé vlasy a mateřské znamínko na pravé tváři. ,,Kdo jste a co chcete!" křičela jsem na muže. Muž, ale neodpověděl a byl stále blíž. Najednou se mě dotkl jeho chladnýma rukama a začal mě táhnout do lesa.,, Puste mě, nešahejte na mě!" křičela jsem hystericky. Snažila jsem se z rukou muže vykroutit, ale byl velmi silný. Zatáhl mě až do lesa a tam mi přiložil něco na pusu a já jsem začala pomalu usínat....
Když jsem se začala probouzet, tak jsem ležela v nějakém autě. Ten cizí muž řídil auto a s někým telefonoval. ,,Už ji mám, budu tam tak za hodinu,"říkal muž do telefonu.
Chvíli jsem ještě ležela, ale pak jsem si začala sedat. Najednou se ten muž otočil a přiložil mi na pusu zase nějaký hadr a já jsem zase začla usínat....
,,Dobrá práce Roberte," zaslechla jsem, když jsem se začala probouzet. Ležela jsem v nějaké místnosti, která měla červené stěny. Ležele jsem na posteli s krásnými červenými nebesy.
Vstala jsem z postele a šla jsem ke dveřím. Zmáčkla jsem kliku, ale dveře byly zamčené. ,, Hej, otevřete dveře,"křičela jsem a při tom jsem bouchala do dveří. Někdo však neodpovídal. Slyšela jsem jen kroky a skřípání podlahy. ,,Otevřete, já vím, že tam jste,''křičela jsem. Někdo, ale nepřišel, a tak jsem si sedla do křesla a začala jsem si číst knihu, která byla v pokoji. ,,50 způsobů, jak ulovit kořist,''přečetla jsem si název knihy. Velmi divný název, ale aspoň jsem mohla něco dělat.
Přetla jsem si asi 30 stránek a potom jsem si šla lehnout do postele. Chvíli jsem brečela, protože jsem se bála toho, co mě čeká. ,,Už asi nikdy neuvidím rodiče a kamarády,'' říkala jsem si pro sebe.
Poté, co jsem přestala brečet, jsem začala usínat. Zdály se mi strašné sny o tom, jak mě ten muž, který mě vzal, zabíjí 50 způsoby. Spala jsem asi hodinu, a poté co jsem se probudila jsem se ještě chvíli válela v posteli.
,,Jak jsi se vyspala Sophie?" řekl nějaký mužský hlas. Rychle jsem se zvedla z postele a spatřila jsem toho muže s mateřským znamínkem na tváři, jak sedí v křesle.
,,Kdo jste a co se mnou chcete udělat!" zařvala jsem na muže. ,, Jmenuji se Robert Warton a nemusíš se ničeho bát, vše ti vysvětlím." ,, Tak vysvětlujte!" zakřičela jsem se slzami v očích. ,, Sophie, omluvám se ti, že jsem tě uspal, ale obávám se, že by jsi se mnou nešla sama od sebe.''
,,To máte pravdu, nešla bych s vámi, ale proč jste mě chtěl dostat právě sem? A kde to vůbec sem?" zeptal jsem se Roberta.
Začala jsem být trochu klidnější, protože jsem cítila,že ten muž nemá v úmyslu nic špatného.
,,Jsme v domě pana Herase, a proč jsem tě sem chtěl dostat se dozvíš později.'' ,, Dobře, ale kdo je pán Heras?'' ,, To se dozvíš také později. Pojď se mnou Sophie, půjdu tě panu Herasovi představit.'' ,,Dobře,'' odpověděla jsem.
Šli jsme nějakou chodbou, kde byly na zdi pověšené obrazy s portréty. Každý portrét měl jeden výrazný detail, a to výrazné špičáky. ,, Proč má každý tak velké špičáky?" zeptala jsem se Roberta. ,, To se dozvíš také později Sophie,'' odpověděl Robert s usměvem.
Přišli jsme do nějaké velké místnosti, kde seděl nějaký muž. Měl dlouhé bílé vlasy a vrásčitý obličej. ,, Vítám tě Sophie. Jmenuji se Charles Heras." ,, Dobrý den pane. My se známe?" ,, Známe Sophie, ale naposledy jsem tě viděl, když ti byl rok," řekl Charles a při tom se velmi smál. ,, Znáte mé rodiče?" zeptala jsem se. ,, Ano znal jsem je, ale znal jsem jen tvé první rodiče," řekl Charles. ,,První?" řekla jsem udiveně. ,, Ano první, myslím si, že je na čase, abych ti řekl, jednu velmi důležitou věc Sophie."
