Povídala jsem si s Lucy o mnoho věcech. Ptala jsem se jí, co by chtěla dělat po škole. ,, Víš Sophie, já si ještě nejsem jistá, ale určitě bych chtěla po střední odjet na rok do Anglie, a poté, až se vrátím, bych asi chtěla na vysokou školu zaměřenou na lékařství, abych mohla pracovat jako doktorka."
Její odpověď mě docela udivila. Vždycky jsem si myslela, že chce Lucy pracovat jako modní návrhářka. Ve škole mi často ukazovala různé nákresy, kde bylo nakreslené překrásné oblečení a říkala mi, že v tomto oblečení budou jednou chodit slavné modelky, ale možná změnila názor.
Já jsem například jako malá chtěla pracovat jako popelářka. Já vím není to zrovna nejlepší práce, ale mně se hrozně líbilo, jak ty popeláři nosili ty vestičky a zvedali popelnice. Nebo se mi líbilo to, že mohli během jízdy stát venku na autě.
Nyní mám však jiný sen, chtěla bych pracovat jako vědkyně. Hrozně mě zajímají různé výzkumy, nebo taky ráda pitvám různé zvířata. Holky v mé třídě na mě vždycky udiveně koukají, když pitváme žáby, protože já si to velice užívám a vůbec se žáby neštítím. Mám dokonce i ráda, když ze žáby začne kapat krev. Nevím proč, ale já mám krev ráda. Je taková husťoučká a krásně voní, ale už vám raději nebudu říkat o takovýchto věcech, abych vás neznechutila.
Kluci v mé třídě mě mají velmi rádi, právě díky tomu, že se jen tak něčeho nebojím. V mé třídě bych si však nevybrala žádného kluka. Všichni jsou totiž takový nemastný neslaný.
Už jsme byly skoro u mého domu, a tak jsme se s Lucy rozloučily. Přišla jsem ke svému domu a najednou jsem zjistila, že jsem si doma zapomněla klíče. Zazvonila jsem na zvonek a zjistila jsem, že nikdo není doma. Šla jsem si proto sednout do našeho altánku, který máme za domem.
V altánku máme takový malý bar, a tak jsem si namýchala jablečný džus s ananasovým džusem. Nebudu vám ale lhát. Dala jsem si tam i trochu nějakého alkoholu. Sice jsem nevěděla, co je to za alkohol, ale můj koktejl byl po přidání toho alkoholu velice chutný.
Seděla jsem v altánku, srkala jsem svůj koktejl a čekala jsem na rodiče.
Už jsem v altánku seděla asi dvě hodiny a najednou jsem zaslechla, jak k baráku přijíždí auto. Vstala jsem ze židle a šla jsem ke garáži.,,Mami konečně si přijela, už tady čekám hrozně dlouho. Zapomněla jsem si klíče v domě, a tak jsem se nemohla dostat dovnitř,"řekla jsem hned, co jsem spatřila mamku.,, A proč jsi mi nezavolala Sophie?" řekla mi mamka. No jo mohla jsem mamce nebo taťkovi zavolat, ale vůbec mě to nenapadlo.,, Nechtěla jsem tě rušit v práci mami," odpověděla jsem, i když bych ji klidně do práce zavolala, kdybych si na mobil vzpoměla.
Šli jsme s mamkou domů a při tom jsme si povídaly o tom, co jsem dělala večer s holkama. Řekla jsem ji vše, kromě toho, že mi večer bylo velmi zle. Nechtěla jsem jí to říct, protože by mě potom nenechala u kamarádek přespávat.
Poté co jsem přišla domů jsem šla do mého pokoje a napsala jsem si všechny domácí úkoly. Měli jsme velmi složitý úkol z matiky, a tak jsem musela poprosit o pomoc mamku. Chvíli jí trvalo, než si vzpoměla, jak se tyto příklady počítají, ale nakonec mi všechny příklady pomohla vypočítat.
Večer jsem se v pokoji koukala na televizi a najednou mi začal zvonit mobil. Koukla jsem se kdo volá tak pozdě.,, Co ta Melinda může chtít," řekla jsem si, když jsem zjistila, že volá Melinda.
,,Ahoj Sophi."
,,Čau, proč voláš tak pozdě?"
,,Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli by jsi se mnou, s Lucy a ještě s nějakýma holkama za třídy nechtěla jít zitra večer tancovat."
,,Jo to by bylo super, ale musím se zeptat mamky jestli můžu."
,,Dobře, já počkám."
,,Já ti Melindo zavolám zítra ráno. Mamka a taťka už spí a nechci je budit."
,,Dobře Sophie, ale ráno mi určitě zavolej!"
,,Jasně. Tak ahoj."
,,Ahoj."
