Propojeni touhou

30

Dario

V duchu jsem se musel usmívat nad jeho slovy. Má tak roztomilé reakce obecně vypadá dost roztomile... Nechápu, proč se červená, ale je to roztomilé.. Červenal se i když měl kolem očí ten šátek a nechával mě, abych se mu věnoval. Vypadal tehdy tak úžasně.. 

Ale nebude to trvat moc dlouho a budu s ním moct být znovu ve své lidské podobě. Určitě to bude úžasné, budeme se spolu dívat na ty pohybující se obrázky v té krabici, tuším, že se to jmenuje televize, jen nechápu, proč tam tak často štěkají psi.. 

Co ale nechápu ještě víc je to, proč se mi Ryan směje pokaždé, když se k nim přidám. Ačkoliv musím uznat, že jeho smích je nádherný. Jsem tak rád, že si můj vnitřní vlk vybral zrovna jeho..

,,No.. co myslíš? Vypadám dobře?" zeptal se mě Ryan a já se na něj podíval. Vypadal úžasně, jako vždy. Obvykle si takové věci nebral, když šel ven, bral si je jen na zvláštní příležitosti. Takže schůzku se mnou vnímá jako zvláštní příležitost? To je úžasné! 

Počkat, nečeká, že si něco takového vezmu i já, že ne? Vlastně říkal něco o tom, že tam mám přijít oblečený. A asi nebude nadšený, když si vezmu něco, v čem nebudu vypadat dobře ne?

Sakra měl jsem to domyslet o něco dřív. Co teď budu dělat? Nemůžu tam jen tak přijít bez nějakého plánu. Konec konců, jak mám sakra vědět, co mám teď dělat. Měl bych si najít nějaké oblečení a nejspíš sehnat i nějaké ty papírky, které Ryan vyměňuje za všemožné věci. 

Ale kde bych měl nějaké sehnat? Vím, že má Ryan nějaké u sebe. Ale nemůžu mu je jen tak vzít.. Měl by mít nějaké schované v ložnici, nebude se na mě zlobit, když si je vezmu, že ne? Mohl by mít radost z toho, že vyměním ty papírky místo něj a seženu mu tak něco, co mu bude chutnat. Že mám pravdu? 

Ryan

,,No tak já už půjdu, zvládneš to tu chvíli sám. Nechám tě venku, máš tam dost vody a dám ti tam i něco k jídlu." řekl jsem mu s úsměvem a pohladil ho po hlavě. 

Je mi trochu líto, že ho tu musím nechávat, ale nemůžu ho sebou vzít, akorát by to věci zkomplikovalo. Odešel jsem z místnosti a šel mu do misky kterou měl venku dám granule.

Dario

Využil jsem toho, že Ryan odešel z ložnice a přeměnil se. Následně jsem přešel ke skříni a začal hledat něco, co Ryan moc nenosí a co by mi mohlo být. Nemůžu si vzít něco, co by Ryan okamžitě poznal.

Nakonec jsem našel vhodné oblečení a schoval ho pod polštář na Ryanově posteli, neměl by ho najít. Potom jsem ještě otevřel pár knih, které měl Ryan na poličce a vyndal z nich ty papírky, které si tam Ryan vždy schovává. Následně jsem je schoval k oblečení.

Potom jsem se přeměnil a začal přemýšlet. Oblečení mám a ty papírky taky, takže jsem vše vyřešil, tedy skoro vše.

Teď už ho jen musím nějak přesvědčit, aby mě nechal vevnitř a nezavřel mě venku. Musím se tu pak upravit a vzít si to oblečení, než půjdu do té kavárny. 

Po nějaké době přemýšlení mě napadl geniální nápad a já skočil na postel, načež jsem si lehl a začal předstírat spánek. Ryan mě určitě nedá ven, až mě uvidí spát. Nikdy to neudělal, takže to určitě neudělá ani teď.

/*/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila