Propojeni touhou

4

Ryan.

,,Takže hodláš jít takhle pozdě někam do lesa, kde tě jen tak mimochodem klidně může i někdo zabít, jen proto aby jsi našel nějakýho hloupýho psa?" zeptá se Lukas z postele.

,,Ano, a není to hloupý pes. Náhodou je docela inteligentní." řeknu a vezmu si mikinu.

,,Jdeš taky?" zeptám se po chvilce když si všimnu že Lukas stále leží v posteli.

,,A musím?" zeptal se znuděně Lukas a já jen protočil očima. 

,,No jestli chceš riskovat že mě někdo zabije a já už se nevrátím, tak si tu pro mě za mě zůstaň." pokrčím rameny a vydám se pryč z ložnice.

,,Ale notak." ozve se Lukas z postele ale když si všimnul že nemám v úmyslu se vrátit vylezl z postele a začal se oblékat.

,,Copak zlato?" usměju se nevině.

,,Jdu s tebou." řekne a dožene mě. 

,,Věděl jsem to." usměju se a vydám se ke dveřím.

Lukas mě téměř okamžitě dohonil a následoval mě ven z domu.Zamkl jsem a vydal se směrem do lesa, kde jsem doufal že Dario bude.Netrvalo dlouho a my už si to kráčeli lesem.

,,Dario!Dario kde jsi?!" začnu ho volat a stále doufám v to že ke mě přijde.

Uběhlo několik dlouhých minut ale já si stále odmítal připustit fakt že ho nejspíš nenajdeme. 

,,Měli by jsme se vrátit.." řekl Lukas když dojdeme do hlubší části lesa.

,,Ne. Najdeme ho jasný?" řeknu krapet naštvaně.

,,Jestli ho nenajdeme do patnácti minut vracíme se, a je mi jedno jestli tě budu muset odnést na zádech nebo jestli půjdeš dobrovolně." řekne Lukas a já jen přikývnu. 

Patnáct minut uběhlo až moc rychle a Dario pořád nikde.

,,Pojď vrátíme se." řekne Lukas a chytne mě za ruku.

,,Ale Dario... on..." řeknu a začnou mi téct slzy.

,,Určitě se vrátí." utěšuje mě Lukas a já nechci nic jiného než mu věřit, ale jako by nějaká část ve mě věděla že to není pravda.

,,Ale co když se nevrátí? C-co když se rozhodne zůstat v lese?"

,,Pochop je to vlk, je jasný že bude chtít být se svou smečkou."

,,Nemůže být se smečkou! Měl by být se mnou!"

Lukas se jen uchechtl. ,,Mluvíš jako by on byl láska tvého života, abych nezačal žárlit." usměje se.

,,Vždyť on je láska mého života. Je to můj milovaný Dario. Snad bys na něj nežárlil.." uchechtnu se.

Dario

Po několika hodinách jsem zaslechl pánův hlas.. Změnil jsem se zpět na vlka a zkoval se v křoví. Poslouchal jsem jejich rozhovor a zabraňoval nutkání na pána skočit nebo se staženým ocasem odejít. 

Líbilo se mi to jak byl vůči mě majetnický. Ale i tak jsem věděl že to není ten stejný způsob kterým bych chtěl aby vůči mě byl majetnický. Bral mě jen jako psa, nikoli jako někoho s kým by chtěl strávit zbytek života.