Propojeni touhou

31

Ryan

Vrátil jsem se do své ložnice a všiml si Daria, který spokojeně spal na mé posteli. Dělá si srandu? Ví, že ho chci dát ven a on si tady jen tak usne? Ale vypadá tak roztomile, prostě ho nemůžu vzbudit... 

Nakonec jsem si jen povzdechl a se slovy jak chceš jsem odešel z pokoje a šel zkontrolovat, jestli mám vše. Poté jsem za sebou jen zavřel dveře, zamknul a vyrazil. Snad to dnes dopadne dobře.. Povzdechl jsem si a spolu s otázkami, které naplňovali celou mou mysl jsem vyrazil na místo setkání.

Dario

Pár minut jsem pro jistotu zůstal ležet a až když jsem si byl jistý, že je Ryan pryč, přeměnil jsem se a následně se oblékl do věcí, které jsem si předtím schoval. Potom jsem si schoval ty zvláštní papírky do kapsy a šel ke dveřím, které vedli na zahradu.

Vyšel jsem ven a následně přelezl plot. Potom jsem se začal soustředit na Ryanův pach a poté šel směrem, kterým šel i on. Upřímně jsem byl dost nervózní, konec konců, na dnešním setkání záleží v podstatě všechno. Když to nevyjde, můžu se s tím, že by mě u sebe nechal na dobro rozloučit. Můžu se nadobro rozloučit s ním.. 

Nechci ho ztratit, až moc mi na něm záleží. Nemůžu dopustit, aby mě opustil. Kdyby se to stalo, můj vnitřní vlk by se asi zbláznil a nakonec mi mě donutil zemřít žalem. Nechci aby se to stalo, je to až moc bolestivý proces, který by neměl zažít nikdo. 

O něco jsem zrychlil, abych do kavárny dorazil o něco dřív než Ryan. Asi si bude myslet, že už tam budu, nechci ho úplně zklamat ani nic takového.. Chci aby to mezi námi bylo úžasné a vše šlo tak jak má. Vždyť na tom přece není nic složitého ne? Prostě tam jen vejdu a budu s ním mluvit. Budu mu odpovídat na otázky a klidně mu řeknu i naprostou pravdu jen.. nevím jak. Nechci aby se cítil nějak nepohodlně nebo cokoliv dalšího. 

Po nějaké době cesty mi došlo, že ten parchant, se kterým byl Ryan předtím mu často dával květiny, asi bych měl taky nějaké sehnat, aby se necítil špatně.. Nakonec jsem tedy vešel do parku a začal hledat nějaké květiny, které by se mu mohli líbit. Nakonec jsem si ani neuvědomil, kolik času mi jejich hledání zabralo.

Ryan

Vešel jsem do kavárny a začal se porozhlížet po jejím interiéru. Ze všech stolů, které tu byly jich bylo obsazených pět, toho s kým se tu mám sejít jsem ale nikde neviděl. Asi dorazí až o něco déle.. Objednal jsem si čaj a následně se začal dívat ke dveřím, na které bylo od stolu, u kterého jsem seděl celkem dobře viděl. 

Už uběhlo pár minut od času, kdy jsme se měly sejít. Nečekal jsem, že přijde pozdě, obzvlášť když ví, jak důležitá dnešní schůzka je. Upřímně mě to krapet zklamalo, kolikrát mi říkal, že mě nikdy nenechá čekat? Že tu vždycky bude a že se o mě postará? Byly to snad všechno lži?

S povzdechem jsem se podíval na svůj skoro vypitý čaj, nejspíš už nepřijde. Co se taky dalo čekat? Ale.. i tak jsem doufal že přijde a možná by jsme mohli začít nějaký ten vztah, klidně jen jako přátelé. 

Ale asi nemá zájem ani o to. Možná mu šlo jen o to mě vyděsit, nebo přivést k naprostému šílenství a udělat ze mě někoho, kdo je zcela paranoidní... Povzdechl jsem si a rozhodl se, že až dopiju čaj, tak odtud odejdu a nechám ho být. Ať si klidně dělá co chce, ale se mnou ať nepočítá.

/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly

Jak si myslíte, že to bude pokračovat?

Dnes už další kapitola nevyjde, následující tři dny mě čekají postupovky, takže mi přejte štěstí

Uvidíme se zase v pondělí u další kapitoly