Propojeni touhou

34

Dario

Vyběhl jsem na zahradu a chvilku předstíral, že něco hledám. Ryan mě po chvilce přestal řešit a já se přeměnil, načež jsem přelezl plot a vyndal z jedné ze svých skrýší nějaké oblečení. 

Následně jsem se oblékl a obešel dům, cestou jsem ještě sebral nějaké kytky, které kvetly kousek od našeho domu. Nakonec jsem stál před dveřmi vedoucími do domu a následně zazvonil.

Za tu dobu, co s Ryanem chodíme, jak to on sám nazval, jsem se celkem naučil, co jaká věc v jeho domě dělá, co se sluší a nesluší na veřejnosti a vlastně spoustu věcí, které jako pár můžeme dělat.

Ale i tak mi Ryan čas od času přijde nespokojený... Skoro jako by mu něco chybělo, ale nechci nic riskovat, konec konců mu nechci nijak ublížit a hlavně ho nechci ztratit.

Po poměrně krátké chvilce Ryan otevřel a já mu s úsměvem předal květiny.

Ryan

Z mých myšlenek mě vyrušil zvonek a já šel s úsměvem otevřít. Dario vypadal dobře jako vždy a nosit květiny i s kořeny se nejspíš stalo jeho zvykem.

,,Ty vážně chceš, abych změnil vzhled své zahrady, že mám pravdu?" zeptal jsem se ho s úsměvem, když jsem si od něj květiny převzal.

,,Cože? Jistě že ne, vždyť tvoje zahrada je úžasná. Kdybys tam dal květiny, zničil bys  tak všechna skvělá místa, kam se dá něco zahrabat." řekl mi dotčeně a já se zasmál. 

,,Zbožňuju tvůj styl humoru." řekl jsem mu s úsměvem a přitáhl si ho do krátkého polibku. 

Je pravda, že mě jeho styl humoru ze začátku trochu zaskočil, ale když jsem si na to zvykl, tak si Daria bez jeho zvláštním vtipů vážně neumím představit. 

,,Můžeme jít?" zeptal jsem se ho s úsměvem a dal květiny do vody, nejspíš je později zasadím, ale teď se mi do toho vážně nechce. Konec konců, kdo by dal přednost zahradničení před randem se svým přítelem?

Dario

Pořád nechápu, co myslí tím stylem humoru, ale dobře, je to jeho věc. A podle všeho ho to dělá šťastným, co bych to byl za osudového partnera, kdybych mu ubíral jeho štěstí?

Navíc tak většinou neřeší to, co dělám, za což jsem rád. Mnohdy řeknu něco, u čeho si ani neuvědomuju, jak to zní. Vlastně ani nevím, kolikrát jsem se málem prozradil, ale k mému štěstí to Ryan vždy bere jen jako vtip.

Nakonec jsme tedy vyrazily směrem ke kinu, sice jsem tam nikdy nebyl, ale mohlo by to být zajímavé. Ryan vypadá celkem nadšeně, takže to určitě bude fajn.

Ryan

,,Můžu film vybrat já?" zeptal jsem se ho s úsměvem a když přikývl, tak jsem šel s úsměvem zjistit, jaké filmy dávají. Po poměrně krátké chvilce jsem vybral a zeptal se Daria, jestli s tím souhlasí. Jak jsem následně zjistil, tak s tím souhlasil, za což jsem byl rád. 

,,Dojdeš koupit popcorn?" zeptal jsem se ho s úsměvem a když přikývl, odešel jsem koupit lístky.

Dario

Sice jsem absolutně netušil, co za film to je, ale Ryan vypadal šťastně, takže jsem to neřešil a následně chtěl jít koupit popcorn ale.. Kde ho mám koupit?

Navíc jsem nevěděl, že si sebou mám vzít nějaké peníze. Ale asi mě to mělo napadnout.. Sakra Ryan se teď dost možná naštve.. 

Po nějaké době za mnou přišel Ryan s nechápavým výrazem a se dvěma zvláštními papírky v ruce.

,,Proč si nešel pro ten popcorn?" zeptal se mě krapet nechápavě a přeměřil si mě pohledem.

,,No já.. nevím co to je a.. vlastně ani kde se to dá koupit a.. a zapomněl jsem si vzít peníze a omlouvám se, nechtěl jsem tě zklamat.." řekl jsem mu a sklopil pohled. Kdybych byl ve své vlčí podobě, už byl kňučel a měl sklopené uši..

,,To nic, nezklamal si mě dobře?" řekl mi s úsměvem a chytil mě za ruku. Vždycky mě jeho dotek uklidňoval a navíc se Ryan nezlobí, za což jsem byl vážně rád.

,,Koupím ho dobře? Dneska prostě budu platit já." řekl mi s úsměvem a já přikývl. Následně jsme spolu došli k nějakému velkému pultu, za kterým bylo pár lidí a vonělo to tam jídlem. 

,,Jaký bys chtěl?" zeptal se mě s úsměvem, když jsme stáli ve frontě. 

,,Em.. nechám to na tobě." řekl jsem mu s úsměvem, protože jsem vážně netušil, jaké by tu mohli být.

,,Dobře vezmu sladký, nevadí?" zeptal se mě s úsměvem. ,,Nevadí, jsem zvědavý jak bude chutnat." řekl jsem mu s úsměvem a natiskl si ho trochu blíž k sobě, když kolem nás někdo procházel. Ryan je jen a jen můj.

,,A co bys chtěl k pití?" zeptal se mě a já jen pokrčil rameny.
,,Em vodu?" zeptal jsem se ho krapet nejistě.
,,Dobře tak tedy vodu." uchechtl se a po chvilce jsme přišli na řadu. Vážně tu je cítit šunka? Voní to jako šunka, ale nikde ji nevidím.. Určitě ji někde schovávají..

/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, pro ty, kteří čtou i příběh Neprofesionální mám dobrou zprávu, zítra vyjde kapitola o dost dřív než je obvyklé