JEJÍ POHLED, KDYŽ MI LHALA DO OČÍ

-5-

Probudila jsem se. Byla jsem tam sama. Naštěstí. Rozhodla jsem se najít nějakej ten předmět, kterým bych mohla rozbít okno.

Nikde nic. Ale jako fakt nikde. A rukou to nerozbiju. Takže moje plány jdou do kytek. Nevím kolik je hodin. Chci pryč. Venku už je tma. Mám hlad jak prase.  Jediný co mě napadá je, že půjdu klepat na poklop. "DOMINIKU!!" Křičela jsem. "NIKU!" Řvala jsem a klepala na poklop. "Co chceš?!" Křikl zpět. "Je tu hodně věcí co bych chtěla ale dones mi nějaký jídlo!" Nejradši bych na něj vychrlila vše co potřebuju ale nejde to.

Za chvilku došel za mnou s krajícem chleba a sklenkou vody. Položil to přede mě. "Jez, chci tě vidět." Neváhala jsem a do jídla se pustila. I když to byl jen chleba tak jsem na něj měla chuť. Dojedla jsem a trochu se napila vody. "Pij víc budeš dehydratovaná." Řekl mi a já vypila celou sklenku. "Jak se říká?" Podívala jsem se na něj. "D-děkuji." Řekla jsem tiše. "Si myslim." Řekl a položil mě na matraci. Nevěděla jsem co dělat tak jsem tam prostě jen seděla a nic nedělala. Položil si mě na klín. Nic jsem nedělala. Už to nemá cenu. Neuteču.. prostě mě jen ojede a pak zahodí. Snad jo.

Hladil mě po ruce. "Chtěla bys tu něco?" Zeptal se docela mile. "Co bych tu chtěla mít?" Podívala jsem se na něj nechápavě. "Třeba nějakou knížku nebo tak." Dal mi pusu do vlasů. "Nějakou knížku." Odpověděla jsem tiše. "A jakou by jsis představovala? Něco romantického?" Zeptal se.
"Třeba." Odpověděla jsem tiše. Odešel a znovu mě tam nechal samotnou. 

Koukala jsem z okna. Nevěděla co dělat. Kolik může být hodin? Nemám co dělat. Asi půjdu znovu spát. Ale to jsem dělala celej den. Ale zase co jinýho dělat.. Lehla jsem si na matraci. Ani jsem se nepřikryla. Bylo mi teplo. Snad se ráno probudim volná nebo mrtvá.
-
Furt nemůžu usnout. Venku je tma jak v pytli. Můžu jít otravovat. Dobrej nápad. Debil ani se nevyspí. "DOMINIKU!" Řvala jsem. "TENDO! DEBILE!" Ihned jsem slyšela jak jde. Otevřel. "Co si myslela tim debile Vaneso?" Řekl naštvaně. "Jen jsem tě chtěla vzbudit." Usmála jsem se. "Chceš trest?" Začala jsem se klepat. Zakroutila jsem hlavou, že ne ale on to bral jako jo. "V pět ráno si to s někym rozdat? Nebránim se." Začal se ke mně přibližovat.
"Ale já- já nechci!" Koukala jsem se ublíženě. "To jsi řekla pozdě. Já chci."

Zavázal mi ruce páskem co měl na kalhotech, sundal mi kalhotky a rozepl si poklopec. Nemohla jsem se bránit..
-
Vyspal se se mnou. Já nechtěla ale prostě jsem nemohla nic udělat.. pak odešel. Seděla jsem na matraci a brečela. Já nechtěla.. znovu jsem se oblékla. Bolelo to. Bolelo to jako prase. Já chci pryč. Prosím. Ani nemám co tu udělat. Já prostě jen.. chci pryč..