Stíny Rövienu

Stíny Rövienu - 3. Zakázka

V krčmě už v kotlíku klokotala gulášovka a oheň vesele praskal. Krčmář se snažil vytáhnout a dal do vaření všechen svůj um. Však také Hronaj už ve dveřích začenichal nadějně jako hladový pes.

„Tak vás vítám zpátky," usmál se muž a otřel si ruce do zástěry. „Už mám pro vás navaříno. Gulášek a čerstvý pecen chleba. To si pošmáknete." Hodil nervózní pohled k rohu místnosti, kde u velkého stolu seděl rytíř v plátové zbroji. „A jak se vám líbilo v naší Okvětnici?" zajímal se.

„Pěkné to tu máte," pochválil mu Vran dědinku. Pochval není nikdy dost. Každý hned pookřeje. „A co je pravdy na tom, že máte v rybníku vodníka? Nějaká děcka nás před ním varovala."

„Ale kdeže. To jsou jen žvásty. Strašení pro malý děcka. Když dodržujete místní zvyklosti, tak se vám nic nestane. Máchání v rybníku po západu slunce se nedoporučuje. Je tma, snadno uklouznete a nalokáte se. Jako běhání po lesích po večerech, taky se to nemá dělat. A taky to neznamená, že hned za osadou máte smečku vlků, co vám roztrhají blonďaté děcko. Ale nechte dětských plků. Čeká na vás rytíř Lenš z Jitramova. Sedí támhle u stolu a čeká, než se vrátíte," upozornil je hostinský, když jim naléval jídlo do misek a podíval chléb. „Už tu na vás čeká pořádnou dobu. Nebude moudré otálet, ale myslím, že usnul. Už řádně dlouhou dobu se vůbec nepohnul." Mohl jenom hádat, rytíř si ke své podivnosti ani jednou nesundal přilbici.

Všichni si vzali svoje misky plné kouřícího horkého guláše a pomalu se přiblížili k princově pobočníkovi.

„Dobrý večer, vážený pane, hospodský říkal, že byste s námi rád mluvil," spustil na údajně spícího rytíře Vran. Něco na něm bylo podivného, ale kdo byl, aby mohl panstvo soudit. Třeba byl strašlivě zjizven na tváři a nechtěl se ukazovat světu. Co bylo podivnější zmrzačení kůže nebo přilbice s úzkým hledím na hlavě?

Lenš nespal. „Věru dobrý večer, mladíku. Čekám na vás. Směle vemte židle a přisedněte," pobídnul je pokynutím ruky. Počkal, až se usadí. „Prve, než s vámi začnu mluvit o oné věci, tak bych se rád na něco zeptal. Dorazili jste do Okvětnice společně nebo je to jen souhra osudu, že jste se tu potkali?"

„Je to náhoda," kývnul na druhou možnost Vran a lámal si střídku chleba do guláše. „Každý jsme měli namířeno jinam."

„V tom případě bych to chtěl s vámi probrat formou volné zakázky." Lenš mávl na hostinského, aby zmizel. To, co tady bude povídat, není pro cizí uši. Zvláště ne pro ty místních lidí. „Věru, chtěl bych si s vámi promluvit o jistém zisku, který by pro vás mohl plynout a nám by to mohlo v jistém směru odlehčit. Hádám totiž, že když nejste místní a nemáte tu živobytí, tak setrvávání ve vesnici není pro váš váček to nejlepší. S princem Járnem jsme se shodli, že bychom vám mohli učinit nabídku. Navíc se ke mně doneslo, že jste nás sami vyhledali... A nyní k věci. Nechceme místní obyvatele zbytečně strašit. Ač už se tak stalo. Ale horší než činy, by byla slova pravdy. Víte, princ Járn dostal do správy tohle území, aby v něm udržoval pořád, klid a mír. Chce pro to udělat, co nejvíc může. Jde o to, že před deseti dny začali místní cestující přes Hvozd poutníků vídat zvláštního pocestného. Šouravým krokem se už od Libenského jezera a od běleskvostkýchpolnin přesunoval přes hvozd do Zábřezských polí. Tedy do oblasti, ve které jsme. Vypadal jako trhan, to by se však ke sluchu prince nedostalo. Jenže onen muž vypadal, řekněme jako snětí zasažen možná i nějakou morovitou chorobou. Něco takového si tu nemůže dovolit. Je nebezpečné tu nechat potloukat takový zjev, moronoše. Mohl by nakazit lid, a to nemůžeme dopustit. Vydali jsme se neprodleně za ním, abychom celou věc prošetřili. Avšak máte asi týdenní zpoždění a naši muži získali zprávu, že je někde v této vesnici a ukrývá se tu. Pokud přenáší nějakou chorobu, tak ten problém nějakým způsobem vyřešíme. Je však důležité, aby se to nedozvěděli místní a nevznikla panika. Strach seká hlouběji než meče. Chceme využít toho, že nejste místní a nebude divné, když se budete vyptávat a koukat. Princ nabízí odměnu padesáti grošů za odhalení toho... nakažence. Když zjistíte, kde je, tak mi dáte osobně vědět a já už celou věc taktně vyřeším."