𝖪𝛼✝𝑒 ᗷ𝑖⳽ℎ𝘰𝘱〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁶〕

4.

*O pět let později - Manhattan*

Kate za ta léta rostla jako z vody. Od toho dne, kdy ji zachránili Avengers a pomohli jí se dostat domů, se svým otcem nepromluvila. Jakmile měl vždycky nakročeno k tomu, aby jí vyčetl útěk z domu, pokaždé utekla do svého pokoje, aby se vybrečela. S tátou si sice nerozuměli už roky a vztah se s starší sestrou byl též nahnutý.

Když dívka začala růst a dospívat, začala se projevovat i puberta. Kate přestala naprosto poslouchat a dělala si vše po svém.

Při mnoha procházkách městem nalezla lidi bez domova. Děti, které kradly, aby se finančně slabá rodina mohla najíst a taky opuštěná zvířata. V Kate se probudila chtíč ostatním pomoci. Přesně jako to dělala její maminka.

Začala proto využívat rodinné peníze a rodinám pomáhala. Ve volné dny, nebo každý den po škole nakoupila potraviny, oblečení a podobně a rodiny podarovala. Nejen, že se od nich dočkala vděku a milého přístupu. Měla z toho velkou radost. Chápala, proč to její mámu tak bavilo. Šlo hlavně o dobrý pocit, že uděláte něco hezkého pro druhé, kteří si sami pomoci nedokážou a nebo jim stát pomoci ani nechce.

Její otec za ty roky nikdy nepátral potom, co jeho dcera celé dny dělala. On byl pokaždé v práci a Susan taky nebyla často doma. Takže Kate měla volno a nemusela nic řešit.

Kate právě šla ze školy a jako vždy si cestu domů zkracovala přes park. Trasa se jí zamlouvala a taky tam byl velký klid. Tudíž se mohla soustředit na své myšlenky a přemýšlet o svém volném čase.

Stalo se ale něco, co nečekala. Přímo uprostřed parku na ni kdosi vyběhl zpoza stromu a chytil ji za paži. Byl to nějaký muž, kterého Kate v životě neviděla. Pokusila se v sobě strach zahnat do kouta a cizinci se postavit.

„Pusťte mě!” zakřičela a muže udeřila volnou rukou do ramene. S ním to ale vůbec nehnulo. Naopak ji chytil i za druhou ruku a zatlačil ji z chodníku směrem ke stromům a hustému křoví. Kate se pokoušela bránit, ale marně. Byl moc silný.

„Ale notak, kotě. Nebraň se. Bude se ti to líbit,” uculil se úchyl a pokusil se Kate odtáhnout zase o kousek dál, ale brunetka se zapřela a odmítala jít dál. Něco se v ní probralo a nakopla chlapa mezi nohy. Zakřičel bolestí a stisk na jejích pažích mnohokrát zesílil. „Ty děvko jedna! Tohohle budeš litovat!” procedil úchyl mezi zuby a Kate uhodil do tváře až ji to shodilo na zem.

„Dost. Prosím!” dívce uniklo z očí několik slz. Ležela na zemi a vystrašená sledovala muže nad sebou. Bála se toho, čeho je schopný dál. Byl připravený ji udeřit znovu, ale někdo ho vyrušil. Dotyčný zakřičel na úchyla, aby dívku nechal být a naštěstí to pomohlo. Úchyl rázem utekl a Kate stále zůstala ležet na zemi. Až po nějaké době byla schopná se zvednout a nějak se dostat domů.

**

Další dny už nebyly takové jako doteď. Kate začala mít strach chodit sama přes park a celkově po místech, kde není moc lidí. Otci se nesvěřila. Vlastně se mu nikdy s ničím nesvěřila, protože mu nevěřila. V jeho náruči útěchu nikdy nenalezla a nijak potom ani netoužila.

Přestala navštěvovat chudé rodiny a ani toho moc nenamluvila. Událost v parku ji natolik poznamenala, že se bála komunikovat s lidmi. Celková důvěra byla náhle pryč a Kate se zkrátka uzavřela. Nechtěla už nikdy nic podobného zažít. Nebrečela. Pouze se občas začala klepat a ustupovala, když ji chtěl někdo oslovit. Přesně tohle se stalo i ve škole, když s ní potřeboval něco vyřešit její profesor na matematiku.

Vyhýbala se očnímu kontaktu, nemluvila, její výsledky ve škole se neskutečně zhoršily. Profesor si jednoho dne pozval jejího otce, aby mu celou věc vyložil. Výsledkem této schůze bylo to, že Kate byla následně seřvána a dostala výchovnou facku. Vztah s jejím rodičem se vytratil. Už Dereka ani jako tátu nepovažovala. Nevídali se. Občas se minuli na chodbě, jinak se vzájemně naprosto odcizili.

Profesor na schůzce s jejím otcem zároveň navrhl psychologa, aby se Kate mohla dát dohromady. Derek neváhal a okamžitě sehnal jednu váženou psycholožku pracující v Brooklynu. Kate k ní začala docházet. Věděla, že jí nic jiného nezbývá a chtěla mít od táty pokoj.

Dívka zaklepala na dveře psycholožky, ke které právě přišla. Za dveřmi se ozvalo dále a Kate váhavě vešla. Rozklepaná se podívala na starší ženu s hnědými vlasy svázanými v drdolu, jak seděla za svým kancelářským stolem. Podívala se na Kate a odložila na desku stolu propisku, kterou doteď svírala mezi prsty.

„Doktorko Raynorová,” oslovila ji Kate polohlasem na pozdrav.

„Kate, konečně jste tady. Prosím posaďte se támhle a můžeme začít,” Poukázala psycholožka na gauč u protější zdi, aby se tam dívka posadila. Kate krátce přikývla a udělala, co jí bylo řečeno. Další sezení právě započalo.