Měsíc jsme se nebavili. Nechtěl jsem jíst nechtěl jsem spát, měl jsem furt myšlenky jen o přemýšlení co jsem to vlastně udělal. Psal jsem jí a tím se tak snažil s ní navázat kontakt a přimět jí komunikovat, neodpovídala nic, nedivím se jí. Jsem neskutečnej krypl.. něco jsem slíbil a hned na to to porušil.
Od tý doby jsem sral na všechny svoje sliby. Začal jsem chlastat v plnym proudu jako dřív a začal víc fetovat a tak obecně si škodit na zdraví. Nevadilo mi to, cítím jsem se dobře jen mě trápilo to co jsem vůči ní udělal. Přemýšlel jsem a došel jsem tak k závěru, že by bylo lepší kdybychom se už neviděli, furt bych jí lhal a ubližoval jí, zaslouží si někoho lepší, ale... já to nechci vzdát, chci být s ní a jsem až moc velkej sobec na to abych se s někým o ní dělil jako s jejím klukem. Budu se o ní snažit a to co nejvíc, už jsem řekl! Slíbil jsem si to a taky to dodržim i když jsem porušil to s fetem a pitím.. tohle nehodlám vzdát, nehodlám čumět na to jak bude někoho líbat tak jako dřív mě..., nebudu u toho až se ji něco stane nic, nebyl bych s ní.
