Zakázaná láska

Čtrnáctá kapitola

Ráno mě probudily kroky po pokoji. Rozlepila jsem oči a všimla si Lukáše, jak jen v trenkách míří do koupelny. Říkala jsem si, že můžu ještě v klidu usnout. To jsem se ale spletla.

"Co ty tady sakra děláš?" ozval se Petrův hlas. Ihned jsem vylítla z postele a zamířila do koupelny.

"No rád bych si došel na záchod," odpovídá v klidu Lukáš. V  tu chvíli jsem otevřela dveře do koupelny a oba se na mě otočili. V tu chvíli mi došlo, jak to celé musí vypadat. Já jen v pánském tričku sahající do půlky stehen a Lukáš jen v boxerkách.

"Co se tady děje?" zeptala jsem se a snažila se dělat, že je všechno normální.

"Nic. Jen jsem si chtěl dojít na záchod a potkal jsem tady tvýho bráchu," odpovídá úplně klidně Lukáš, zatímco Petr nás oba střídavě propaluje pohledem. Já jen kývnu, že rozumím.

"Tak to tě tu necháme, že jo, Petře?" tázavě se na něj kouknu a kývnu směrem ke dveřím ven z koupelny. Petr nic neřekne a jen se rozejde směrem do mého pokoje. Oba vyjdeme a já za sebou zavřu dveře. 

"Pěkný, moc pěkný." ozve se sarkasticky.

"Co jako?" ptám se.

"Dva kluci za jeden večer v tvojí "posteli", to není špatný."

"Nevím, o čem mluvíš," odseknu mu.

"Jo. Tak to určitě. Neříkej, že si to nepamatuješ."

"Jasný, že si to pamatuju ty idiote, ale nehodlám to rozebírat teď a tady. Lukáš může každou chvíli vyjít."

"No joo. Málem bych zapomněl na tvýho miláčka. Řekni, byl lepší než já?" Tahle jeho věta mě neskutečně vytočí.

"Já s Lukášem nic neměla a teď buď tak laskav a vypadni, než se naštvu ještě víc." Moje odpověď ho očividně zaskočila. Vypadalo to, že chce něco říct, ale v ten moment vyšel Lukáš z koupelny. Petr se na něj jen podíval a pak beze slova odešel.

"Co mu je?" divil se Lukáš.

"Aaale, má jen kocovinu," pokusím se o lehký smích a docela se mi i povede. Lukáš se tomu zasměje a skočí ke mě do postele.

"Tak, co budeme dělat?" zeptá se a zahýbe obočím. Vypadá díky tomu vážně roztomile. Ale i když je tenhle kluk neskutečně hezkej, milej a vtipnej, necítím k němu to, co bych měla cítit, když se mi někdo líbí. 

"Tak nejdřív se oblíkneme, půjdeme se nasnídat a pak se uvidí," sladce se na něj usměju. Lukáš se mi na chvíli zadíval na rty a začal se naklánět. Já jsem se ale odtáhla a aby tahle situace nebyla trapná, tak jsem si vzala svoje oblečení a šla se převléknout do koupelny.

Šli jsme se nasnídat a Lukáš se seznámil s mojí mamkou. Bohužel pro mě si docela padli do oka. Nakonec to dopadlo tak, že zůstal i na oběd. Ten probíhal v kostce tak, že se bavil prakticky jen Lukáš s mojí mamkou a Martinem. 

Hned po obědě už musel vyrazit domu, tak jsme se objetím rozloučili a on vyrazil.  Řekla jsem  mamce, že sklidím nádobí, ať si jde v klidu sednout s Martinem k televizi. Petr se rozhodl, že mi  pomůže. Nemohla jsem nic namítat. Kupodivu to celé probíhalo mlčky. Já už jen dotřela linku a chtěla jsem jít do pokoje,  když mě Petr přilepil na linku a políbil. Byl to  hodně vášnivý polibek.

"Chci tě." zašeptal mi do rtů. Trošku se od něj odtáhnu. Zmučeně se na mě podívá.

"Neblbni. Každou chvíli sem může někdo přijít." taky zašeptám. Odtáhne se.

"Možná by to tak bylo lepší."

"Co?" ptám se nechápavě a trošku zaraženě.

"Nechci se s tebou pořád  hádat, jestli je to správný nebo ne. Nechci se s tebou někde schovávat. Chci tě mít. A nemyslím tím na sex. Myslím tím, že tě chci mít celou, chci tě na veřejnosti vzít za ruku, chci tě vzít na perfektní rande, chci tě políbit aniž bych se bál, že nás někdo uvidí, chci  se chlubit tím, že zrovna ty jsi moje holka."

Stojím tam s lehce pootevřenou pusou údivem a se slzami v očích. To co teď řekl, přesně to jsem chtěla i já. Ale...

"Nejde to, ty to víš."

"Do prdele a proč  by to  nešlo!? Nejsme vůbec nijak biologicky spříznění, nemáme společnou ani špetku krve. A netvrď mi tady, že bys nechtěla to samý co já.  Já vím že jo,  vidím ti to na očích a  vím jak  reaguješ na moji přítomnost, protože přesně tak reaguju i já na tu tvojí."

"Ale naši rodiče..."

"Ti to pochopí."

"Ale co když..." nestihnu to doříct, protože mě Petr znova políbí. Jemně.

"Žádný co když. Když se budeš pořád jen ptát, tak se nikdy nic nedozvíš." Tentokrát si ho do polibku přitáhnu já. Zajede mi rukou do vlasů a přitáhne si mě ještě blíž.

"Miluju tě," zašeptám, když se na chvilku odtáhneme. Na jeho tváři  se objeví okouzlující úsměv.

"Ne že to zase odvoláš." Oba se zasmějeme.

"Nemyslím si," usměju se a projedu mu rukou vlasy.

"A já miluju tebe."