1 ✨👌

971 20 3
                                    

Šla jsem do školy. Vysoká, psychologie. Normálně chodím pozdě ale dnes jsem si přivstala. Ode dneška je káva zadarmo ve škole a já chci aby na mě něco zbylo. Dnes jsem měla růžovou náladu. Měla jsem své vyžehlené rozpuštěné sněhově bílé vlásky a růžovou kamínkovou čelenku, růžové křišťálové náušnice s podobným náhrdelníkem a náramkem. Prstýnek jsem žádný neměla jelikož se mi k tomu žádný nehodil. Make up jsem neměla jen duhové stíny se třpytky, řasenkou a tmavě růžovou rtěnkou. Na sobě jsem měla neonově růžový overal bez rukávů, dlouhými nohavicemi. Vysoké boty na podpatku v neonově růžové. 170 cm a 55 kg, myslím že si to můžu dovolit. Vešla jsem do školy. Všichni zase na mě koukali jak na zázrak. Nechodím v čas a to nikdy to je fakt. Došla jsem ke kávovaru. Vanilková káva. Jak orgasmus v puse. Vešla jsem do třídy. Hned jsem šla ke své skupince.

" Co tak brzo vzhůru? " zasměje se David. Zářivě jsem se usmála.

" I zázraky se stávají " pokrčím rameny a napiju se své kávy. Všichni chápavě přikývli a napili se též. Přednáška začala. Musela jsem usnout jelikož mě vzbudili výstřely. Cuknutím jsem se otočila na maskované osoby co nás vyváděli ven ze třídy. Co se sakra děje?! To mě nenechají ani dospat?! Odvedli nás na nějaké místo. Nikdo nebyl schopen vydat ani hlásku. Rozdělili nás v celku krutě na kluky a holky.

" Davide, Wille co se děje? " zašeptám než je někdo odtáhne pryč ale byli stejně zmatení. Chytla se mě Katka zprava a Hope zleva. Co jsem?! Chůva!? Kluky někam odvedli. Házeli jsme po sobě sos pohledy do poslední chvíle. Začali odvádět holky při těle, nad 180 cm a tmavší pleti. Koukla jsem se na Miu kterou též odvedli. Chudák holka bulimička. Páni dost kruté a rasistické. Zůstalo nás tu asi tak patnáct. Neznala jsem skoro nikoho až na Hope, Katherine, Teressu a Viktorii. Seřadili nás do řady. Nějaký slizoun začal obcházet všechny a prohlížet si je. Vždy když se mu zřejmě líbila řekl 'o krok dopředu'. Došel k Hope. Nevím jestli naštěstí, jí řekl aby šla dopředu. Přešel ke mě. Nebála jsem se. Umím bojovat a jsem na strach až moc tvrdohlavá. Chytnul mě za čelist. Usmál se.

" O krok dopředu " udělala jsem jak řekl. Katherine přešel. Doufám že se jí nic nestane. Chytla jsem jí za ruku a na podporu stiskla. Pousmála se vyděšeně. Už jsme tu jen v deseti. Ostatní odvedli. Stejně jako Katherine a Viktorii. Tentokrát šel jiný týpek a sledoval postavy. Sahali i na zadek a prsa. To si jen zkusí. Opět byli u Hope. Znechuceně přivřela víčka. Zůstala na místě. Když přešel ke mě. Chtěl se dotknout mých dvojčat prudce jsem mu chytila ruku a nahnula se k němu.

" Sáhni na mě a narvu ti tu ruku hluboko do prdele " řekla jsem. Vrazil mi facku. S úsměvem jsem si setřela krev ze rtu a olízla si prst od krve.

" Tebe ten smích přejde, o krok dopředu prdelko " znechuceně jsem si odfrkla. Koukla jsem se na Hope. Byla vyděšená.

************
500 slov

************500 slov

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
The Illusion of Truth ✨Kde žijí příběhy. Začni objevovat