The Illusion of Truth ✨

3✨👌

" prozatím půjdeš do cely, tam tě ten vzdor do večera přejde a pokud ne tak víš co tě čeká " řekne a mávne na stráže mezitím co se zvedal ze země. Dva muži mě doslova odtáhli. Hodili mě do skleněné cely.

" Zasloužil si to! " křikla jsem za nimi a praštila do skla.

" Další do týmu " uslyšela jsem ženský hlas. Otočila jsem se.

" Avengers..." vydechla jsem. Šokovaně jsem zamrkala.

" Já si říkala kam jste se poděli, doufala jsem že vás poznám za jiných okolností ale tak jsem Veronica vy se samozřejmě představovat nemusíte jsem velká fanynka" uchechtla jsem se.

" Proč si tady zavřená? " zamrkal Stark.

" Kopla jsem Lokiho mezi nohy potom co mě nazval čubkou " řekla jsem a rozhlédla se kolem.

" Cože si?! " vyhrkl Thor.

" Víte šla jsem do školy a nějaký vojáci či co, nás odvedli sem, pak nás rozdělili na ženy a muže, muže odvedli a začali odvádět i některé ženy až nás tam zůstalo jen pár a pak přišel Loki, hned jsem si vzpomněla kdo to byl samozřejmě a on vybral mě a nějakou zrzku, pak jí políbil a pak políbil i mě tak jsem ho kousla z čehož zřejmě usoudil že jsem dobrá volba, hah, je to pošuk no a pak všichni odešli a byli jsme tam jen my dva, já měla strach a mám ho i teď ale nevím má povaha nějak ten strach přerůstá, takže začal mi zřejmě mluvit do duše a ptát se mě na klasické stupidní otázky no a pak mi řekl že jsem prakticky jeho otrok tak jsem se mu hned vysmála a on mi řekl že jsem čubka co nemá šanci a tak jsem ho kopla za což mi jednu vrazil tak jsem mu to chtěla vrátit ale to už mě zastavil a nechal odvést a tady jsem! To mám z toho že jsem dnes šla včas do školy... " řekla jsem asi až moc rychle jelikož trvalo než to vstřebali.

" Ty asi neznáš rčení nedráždi kobru bosou nohou co? " zamrká doktor Banner.

" Moje noha je jako ze železa ať si mě třeba zkusí sežrat, já mu osobní děvku dělat nebudu " řeknu plně vážně.

" Jak dlouho budeš odporovat? Tohle nevydržíš " řekne Stark.

" Jak dlouho to bude třeba" řekla jsem jednoduše a sedla si na zem.

" Až si pro mě přijdou nedopadne to dobře..." zašeptala jsem pro sebe. Měla jsem strach. Nehorázný. Hodlám ale bojovat až do konce. Mé jednoduché pravidlo nevyplatí se to, nedělej to. Jednoduché.

xxxxxxxxxxxxxx

Hodiny ubíhali rychle. Myslím, jelikož sem nepadá ani světlo zvenku ani tu nejsou hodiny. Odhadla jsem to až podle toho když vešli vojáci. Otevřeli mojí celu. Vyvedli mě ven. Vedli mě jinou cestou než mě přivedli. Došli jsme do jídelny? Pěkně drahé jídelny kde holky ze školy dělali posluhovačky. Viděla jsem Hope. Byla oblečená v nepěkném kostýmku jak z basy. Vypadala že brečela. Já oproti ní měla pohádkový den. Procházeli jsme okolo ní.

" Hope " šeptla jsem k ní. Šokovaně se na mě podívala.

" Myslela jsem že tě zabili " zašeptala ke mě.

" Jsi v pořádku? " šeptla jsem.

**********
500 slov