Puvodne jsem chtela povidku napsat pouze do 20 dilu ale nakonec preci jsem se jen rozhodla ze ji o trochu prodlouzim. Takze se budu snazit povidku nejak ukoncit az v 25 dilu. Pokud me ale ovsem nechytnou dalsi napady a nebudu pokracovat dal jak je u me zvykem. Doufam ze se bude libit..
Vim ze tento dil je nejspis asi kratky ale doufam ze to nevadi u dalsiho dilu vam to vynahradim ale opravdu me dochazely napady. :-)
Prochazka po Londyne trvala pouze jenom par minut. Ano musela jsem se zasmat. Prave koncila nase prochazka a my jsme vchazeli do jedne s italskych restauraci. Bylo videt ze Liam uz si sem zavolal a zamluvil si rezervaci. Servirka nas zavedla k nasemu stolu pro dva a mile se usmala.
"Tak jaky byl den?" cekala jsem cokoli jineho ale urcite ne to ze by se me Liam zeptal na tohle.
"Docela dobry,..obcas nejaky protivny chlapek kterymu se neco nelibi ale jinak dobry a co u tebe?" usmala jsem se na neho
"V klidu,..mensi rozhovor ale jinak nic" usmal se na me a zavrel jidelni listek.
Liam nam dvou objednal lasance na kterych jsme se oba dva domluvily. Mohla jsem rict ze nervozita ktera u me prebyvala ze zacatku byla najendou nejak pryc. Myslela jsem ze se bude chtit vratit k tomu co se stalo ale on jen sedel a povidal mi o svoji rodice a nebo se vyptaval na moji rodinu. Tomu co se stalo pred vanocami se ale vubec uz nevratil.
"Promin tohle musim vzit" usmal se na me a vzal svuj telefon
"Ano?" zeptal se
"Liame kde jsi?" slysela jsem divci hlas. Podle toho vseho to byla asi jeho pritelkyne
"Sofie ja no,..musel jsem za rodinou" zalhal ji a mirne se na me usmal
"Meli jsme jit na tu modni prehlidku. Mely jsme jim poskytnout nejake fotky do noveho casopisu" zakricela do telefonu
"Sofie ja se omlouvam,..ty to nejak vyresis promin ja musim koncit pa" rekl a vypl ji telefon.
Po skvele veceri jsme mohli s Liamem pokracovat ve svoji prochazce po Londyne. Byl krasny prijemny vecer a takze nebylo citit ani zadny vetricek.
Ale i krasna chvilka jendou konci. V tento moment par stravenych hodin muselo skoncit. Pri pomysleni ze bych mela jit zitra do prace. Ja bych ale zapomnela vzdyt mam preci volno.
"Dekuji za krasny vecer" rekla jsem Liamovy a pomalu jsem otevirala dvere meho bytu
"To ja dekuji tobe" rekl Liam a opiral se o zed
"nechces jit dal?' zeptala jsem se ho
"Moc rad " usmal se mile na me a vesel do meho maleho bytu
"neni to teda nic krasneho nebo luxusniho na co si asi ty zvykli ale chovej se jako doma" usmala jsem se na neho
"je krasny jako ty" otocil se rychle takze kdyz jsem zavrela dvere a otocila skoncila jsem v jeho naruci
Jeho oci se divaly pronikave do tech mych. Uplne jsem se stracela,.. nevedela jsem co mam pomalu ani delat. Kolena se mi podlamovala jeste ze me mirne drzel okolo meho pasu. Mirne jsem se usmala. Jeho oci se divaly do tech mych a pak se koukly na me rty. Vedela jsem na co myslel. Prave jsem myslela na to stejne. Na jeho jemne rty ktere me libaly na plese a ktere jsem dlouho vubec necitila na svych rtech. Mela jsem chut.
Udelala jsem to znovu.Jako tenkrat na tom plese. Uzavrela jsem tu mezeru mezi nasimi rty. Moje ruce jsem dala okolo jeho krku a moje rty pritiskla na ty jeho.
"tentokrat uz mi neuteces ze?" zeptal se me Liam a svoje celo o prel o to moje
"Tentokrat ne." libla jsem ho jeho rty.
