Pomalu se blizime ke konci tento povidky. Tak snad se vam bude tento dil libit.
Z pohledu Liama
Jako kazde rano jsem vstal jako prvni. No taky kdo by chtel po tech magorach kteri sedi buhvi do kolika hodin u tech jejich her aby jednou mohli vstat v normalni hodinu.
Nachystal jsem pro vsechny snidani a nachystal na stul. Bylo mi jasne ze zachvilku se zbudi aspon teda Niall. Nevim jak to dela ale vzdycky ma ten svuj cich na jidlo. Pozna kdyz varim a ani ne do pul hodiny je zpatky,..
Mezitim co ja jsem jedl svoji snidani jsem peclive projizdel clanky na internet. Uz to vedi! Je to vsude! Fotky s te kavarny,..fotky kde sedim s Laurou u jednoho stolu. Fotky laury po ceste do sveho bytu.Tohle neni dobry! Musim neco vymyslet ale co?
Z pohledu Laury
Pri vzpomince na vcerejsi cestu do prace se mi vubec nechtelo vstat s postele a jit zase do kavarny. Co kdyz tam budou novinari. Takovy zivot jsem nechtela. Nestala jsem o slavu.Jediny co jsem chtela byl Liam. Ano milovala jsem ho. A cele ty dva mesice jsem jen myslela na neho. Uvedomila jsem si svoji chybu a chtela jsem konecne zacit zit.
Dneska jsem prisla do prace prave ze vcas. Sama sebe jsem se divila ale mozna to bylo u tim ze jsem se tak moc tesila az mi skonci smena v praci a ja budu moct jit s Liamem . Jako dalsi den na me cekala kytice modrych ruzi v nasi satne.
Ach Liam bylo mi to hned jasne. Vcera to byla kutice zlutych a dneska je to modrych. Cekala jsem zase nejakou basen nebo neco podobneho ale kdepak. Pouze jenom litek s mojim jmenem.
"Lauro? Muzes na chvili?" zeptala se me moje vedouci a abych mohla rict nevypadala nejak mile.
"Stalo se neco?" zeptala jsem se ji opatrne se strachem v hlase a sedla si naproti kdyz mi pokazoval rukou abych si sedla
"Ne vubec jen jsem ti chtela navrhnout jestli si nechces vzit par dni volna,...posledni mesic pracujes kazdy den" usmala se na me mile
"Moc rada tak mohu od zitra?" usmala jsem se na ni
"jiste a jeste je tu jedna vec" tentokrat to rekla ale docela nastvane
"Ano?' otazala jsem se opatrne
"Reknete panu Paynovi aby vam ty ruze prestal posilat do prace ano?Nerada mam pred dverma kavarny novinare" a pomalu se dala na odchod
"Ale jiste" zakricela jsem jeste na ni nez zmizela ve dverich svoji kavarny.
Z pohledu Liama
Oblikl jsem na sebe svetle ryfle a bile triko pres ktery jsem si prehodil cervenou kostkovanou kosily.Blizila se hodina kdy jsem mel vyzvednou Lauru v jeji kavarne. Rozhodl jsem se jet preci jen o neco driv a dat si tam moje oblibene kafe.
Sklanela se nad papiry a jen zoufale vzdychala. Vypadalo to ze ma nejakou inventuru a nevi si asi nejspis rady. Vypadala tak dokonale kdyz se snazila premyslet ale bylo na ni vydet ze se nedokazala ale vubec soustredit na danou vec. Co by ji tak mohlo vrtat hlavou. Za ni na mensim pultiku stala kytice modrych ruzi. Musel jsem se usmat. Bal jsem se ze ji to ta protivna zenska nepreda. Nebyla zrovna nadsena moji ranni pritomnosti u kavarny kdyz jsem ji klepal na vytrinove sklo.
"Uz jsem ti rekl ze vypadas dokonale" rekl jsem svoje slova a sklanel jsem se u obsluzneho pultu kde byla oprena o lokty a hledala do papiru.
"Liame,..tohle mi nedelej" rekla mi a papiry zase dala na svoje misto
"Vylekal jsem te?' zeptal jsem se ji a daroval ji mensi polibek na tvar
"Ano" nesmele se usmala a ja jsem si vsiml jak jeji tvare chytaji mirnou ruzovou barvu
"Mimochodem nemas mi posilat ruze do prace! vedouci nemela radost s tvoji pritomnosti" zasmala se a uz mi zacala chystat moje kafe.
"Oh to byla tvoje vedouci? Oh jak neprijemna zenska po ranu" zasmal jsem se a musel jsem si pred ocima vybavit jeji vyraz kdyz me zpatrila za vytrinovym sklem s kytici v ruce.
"Dekuji" jemne jsem ji zaseptal kdyz mi pokladala moje kafe na moje misto na konci kaverny. Sladce se usmala.
Nemusel jsem ani nejak dlouho cekat ale behem chvylki si presedla k memu stolu a uz byla prevlecena. Musel jsem uznat sluselo ji to. na to ze dneska byl krasny slucni den tak se i podle toho oblikla. Kratke kratasy a svuj obycejny top pres ktery mela prehozenou jenom tenouckou mikinu. Byla uzasna ale to ona byla vzdycky.
"Urcite mas hlad,..tak jsem si myslel ze by jsme zasli na veceri a pak prochazka po Londyne?" zeptal jsem se ji kdyz jsme vychazeli s kavarny.
"Dobre,..muj zivot je ted v tvych rukach pane Payne" zasmala se a dal kracela vedle me
