F: nashledanou *usmál jsem se a zamával jsem tomu malému klukovi. Pořád mě tahal za ruce a chtěl si se mnou hrát, určitě až vyroste bude krásný jako můj Binnie. Tohle byla dnes předposlední zakázka už jen jedna a budu moct za Binniem. Měl jsem chuť mu nejmíň 3× zavolat, ale nechtěl jsem ho rušit při učení*
Cb: *už jsem doučený seděl u stolu a nervózně jsem klepal nohou. Kde je? Je šest hodin.. Snad se mu něco nestalo ahh. Volat mu nechci. Mohl by se leknout a nabourat. Lixííí kdepak jsi?? Vzal jsem si jeho pyžamko a objímal jsem ho. Snad je v pořádku.*
F: *proboha víc už ne, už chci za Binnieeeemmmm*
F: je to všechno?
***: ano, ano. Děkuju moc. Jste velmi milý. Nashledanou
F: *vzal jsem si peníze* nashledanou
*byla to taková starší paní a nefungovala ji televize a počítač. Jelikož to bylo takové starší tak to trvalo mnohem víc. Musím napsat Binniemu zprávičku, aby se zbytečně nebál. Sedl jsem do auta*
Zpráva:
F: ahoj koťátko. Nemusíš se bát, už jedu. Jen jsem měl naposledy takovou starší paní. Jsem na cestě za tebou. Posílám ti pusinku 😍
Cb: moc tě miluju, těším se na tebe 🥺💗 *napsal jsem a spadl mi obří kámen ze srdce. Děkuju bohu, že mu nic není.*
F: *nad zprávičkou jsem se usmál a ještě s větší chutí jsem nastartoval auto a vydal jsem se domů. Trošku mě zdrželo vybloudění z té vesnice, kde ta paní bydlela, ale do půl hodinky jsem byl před naším domečkem. Odemknul jsem si a potichu jsem vešel dovnitř. Miláček stál u kuchyňské linky a připravoval večeři 🥺*
F: ahoj krásko moje
*obejmul jsem ho ze zadu a začal jsem mu pusinkovat krk. Byla mi bez něho taaaaak dlouhá chvíle*
Cb: hh Miláčku! *obejmul jsem ho* moc si mi chyběl zlatíčko, byl si dlouho pryč *řekl jsem k němu přitulený*
F: taky jsi mi moc chyběl. Straaaaašně moc se mi stýskalo *lehce jsem ho od sebe odstrčil a dal jsem mu hodně pusinek přímo na rtíky*
F: jakpak ses měl ty, broučku? *přičichnul jsem mu ke krčku*
Cb: učení mi šlo rychle a potom jsem se o tebe moc bál. Ještě, že si mi napsal jinak bych tu zešílel krásko
F: jsi zlatíčko *zmáčkl jsem mu zadeček a přitiskl jsem si ho na sebe. Tohle mi taky moc chybělo*
Cb: Lixí? Jak moc by ses zlobil, kdyby si zjistil, že jsem si tě tak jako... Otestoval? *musím mu to říct. Chce ten počítač zpravit.. *
F: proč by sis mě testoval?
Cb: n-no.. jestli.. jestli mě nepodvedeš 😁😶
F: nonono. Počkej, jak to myslíš?
Cb: řekněme, že jsem na tebe nastražil takový test s tím uchylem... Hihi.. *emmmm*
F: *oddálil jsem se od něho* ty jsi se domluvil s tím číšníkem.. Na mě?
Cb: n-no.. *počkat proč mě pustil* L-Lixí *vzal jsem ho za ručku* ž-že se nebudeš zlobit? N-nepouštěj mě prosím
F: je to pravda Binnie?
Cb: *pokýval jsem hlavou a stiskl jsem mu ruku.* z-zlobíš se moc? 🥺
F: Changbine, já ti naplácám na holou. Tohle se nedělá *mírně jsem se zamračil*
Cb: klidně! Hlavně mě neopouštěj! 🥺 *stáhl jsem mu ruku na můj zadek*
F: *psch opustit ho?! Ani náhodou. Ale trošičku bych ho pozlobit mohl. Plácl jsem ho po zadku a ruku jsem vrátil podél těla. Proti mé vůli samozřejmě*
F: půjdu se vykoupat
Cb: m-můžu s tebou? *odstavil jsem pánvičku se zeleninou. Prosím, ať řekne ano, nebo já nevím.*
F: *šílím z představy tebe nahého andílku, ale.. Zakroutil jsem hlavou. Chci vidět, jak si mě získá on. Vyzkoušel si mě první a hůř, já jsem jemňoučký miláčku*
Cb: d-dobrě... *Tak to jsem vyloženě posral. ☹️🥺 Co teď? Mm.. Se slzama v očích jsem mu připravil večeři. A napsal jsem mu lísteček, že ho moc miluju. Šel jsem do pokojíčku a lehl jsem si tam do postele. Ještě před tím jsem ukradl medvídka z ložnice, takže jsem se tulil k němu. I přes to, že jsem se je opravdu snažil zadržet, mi slzy stékaly po tvářích. Nechci brečet. Uvidí mě. Co si o mě bude myslet. Je to moje chyba. Neměl bych odejít? ☹️*
