Beta [✖️]

6. Rozkaz

Já: *Napíšu si koncept celého tohohle příběhu.*
Taky já: *Nedodržím ho už před šestou kapitolou.*
Já už fakt můžu všechny ty své koncepty rovnou vyhazovat z okna. :DD

Jeho sestra se smíchem divže nepřekotila, jeho smečka vypadala, že neví, jestli se za betou vydat, nebo jestli zamrznout na místě a nevěřícně zírat, a on se svíjel v bolestech, jednu ruku si tiskl na nakopnuté místo a druhou bezradně natahoval za odjíždějícím autem.

Za jeho shodou se táhl pach bolesti, strachu, vyděšení a trápení a Darell se okamžitě nenáviděl za to, že to byl on, kdo všechny ty emoce způsobil. Kdyby si jen nechal své ruce pro sebe, kdyby se ho jen nepokoušel zastavit, možná by před ním jeho předurčený neutekl.

„Co," procedil skrz zaťaté zuby a obrátil pohled plný vzteku na Novu, „ti na tomhle sakra přijde tak vtipné?"

„Jen to, že už dlouho jsem chtěla vidět, jak tě někdo složí bez obav, že bys mu za to prokousl hrdlo." Nova se přestala smát. Snadno rozpoznala hrozbu v tónu jeho hlasu, ale namísto toho, aby se přikrčila a podřídila, vycenila na něj své vlastní tesáky. „Uznávám, nešlo to, jak jsme zamýšleli, ale ten tvůj malý otisk se mi líbí. Má kuráž. A rozhodně se nebojí projevit svůj názor."

Přestal poslouchat někdy v půlce její druhé věty. „‚Nešlo to, jak jsme zamýšleli'? To myslíš vážně? Tohle byla naprostá katastrofa! Vždyť jsi u toho byla, Novo! Vždyť mě už nechce nikdy v životě vidět!"

„Neřekl, že tě nechce vidět, jen že na něj už nikdy nemáš sahat."

Zoufale rozhodil rukama. „A jak je tohle lepší?!" Periferním viděním zahlédl, jak sebou několik vlků – zejména omegy a bety, ale i nejeden alfa – škubli. Jindy by se cítil provinile, ale teď byl natolik zaneprázdněný truchlením nad promarněnou šancí. „Říkal jsem ti to. Můj beta mě nechce. A je jen moje vina, že jsem ho rozhodil. Věděl jsem, že mám jen jednu šanci, a stejně jsem ji nakrásně posral. Kdybych tolik nenaléhal..."

Nova ho soucitně poplácala po rameni. „To je jen kdyby, bratříčku. A i když nesouhlasím s těmi starodávnými kecy o tom, jak se alfy nemůžou kontrolovat... svým způsobem je to pravda. Je ti třicet dva, Darelle. Tvoje vlčí část prostě chce, co jí bylo celou tu dobu odpíráno. Je jasné, že se budeš hůř ovládat."

Jen na ni zíral. „To je snad ta nejstereotypičtější věc, kterou jsi kdy vypustila z pusy. Měl jsem za to, že všechny ty řeči o podléhání emocím a vlčí biologii jsou podle tebe jen výmluvy alf, jak se vyhnout obvinění ze znásilnění bet a omeg."

Sjela ho přísným pohledem, který dokázal vyděsit i sebesilnější alfy. „Taky jsou. Kdybys mlčel, došlo by ti, že jsem ještě neskončila." Počkala si, dokud nesklapl čelisti, až mu tesáky zacvakaly o sebe. „Jak jsem říkala. Je jasné, že budeš mít problém s kontrolou. Což tě samozřejmě neopravňuje dělat s ním, co si jenom zamaneš. Pořád musíš respektovat jeho hranice. Jenže nepochybuju o tom, že on je svým způsobem stejně zmatený jako ty. Víš, ne každému se líbí ta představa, že naprostý cizinec se má stát jejich druhem, jen protože to bylo určeno nějakou ‚vyšší mocí'. Vždyť neznáš ani jeho jméno, pro všechno na světě."

Zachmuřeně se podíval směrem, kterým beta spěšně odjel. Ve vzduchu byl stále cítit slaný pach slz, při němž mu tuhla krev v žilách. V mysli mu zuřila bouře, jak se vztek mísil se zděšením ze sebe samotného.

Nova měla pravdu. Vždyť o něm nevěděl vůbec nic, kromě toho, kde pracoval, jak vypadal ve své vlčí podobě a že očividně nesnášel, když se ho někdo dotýkal bez jeho souhlasu. To poslední nebylo vůbec překvapivé, ne jestli žil jako samotář. A protože z něj Darell necítil žádné další vlkodlaky, předpokládal, že byl samotář.