Můj deník už je plný jmen s fajfkami, nechápu, kdo je tam píše. Ale myslím, že takovouhle blbost může dělat jen moje sestra.
Ve zprávách se šíří zpráva o vrahovi a jeho odporných činech, děsí mě, jak blízko u mého domova to je, radši sebou začínám nosit pepřák.
Je týden prázdnin a moje sestra dostala ke svým 15 narozeninám od rodičů lístky, na nějakej trapnej koncert, nějaké trapné skupiny.
„Ségra, doprovodíš mě tam?“ uslyšela jsem za sebou její hlas, rychle jsem zaklapla černý deník a otočila se na ní.
„Nech mě přemýšlet“ dělala jsem, že přemýšlím a pochvíli vyhrkla rozsudek „ne“
Otočila jsem se zpátky ke stolu a poslouchala, jak mě bude sestra přesvědčovat.
„Lolooo“ už je to tady.
„Co mi za to nabízíš?“ otočila jsem se zpátky k ní s pohledem obchodníka (představte si to jak chcete :DD)
„Koupím ti novou barvu na vlasy!“ vyhrkla první věc, co jí napadla.
„Modrou?“ napřáhla jsem k ní ruku.
„Modrou“ přikývla a potřásla s ní.
Zatemnilo se mi před očima.
Vstala jsem a začala se oblékat.
„Kam jdeš? Za tři hodiny to začííná“ začala kňourat Fiona (Tak se jmenuje, zapomněla jsem vám to napsat)
„Do hodiny jsem doma“ odpověděla jsem jí nepřítomným hlasem a vyběhla z domu.
Běžela jsem ulicí a v ruce svírala deník, který ani nevím jak se tam dostal.Sakra.
°°°°°°°
Stála jsem před školou a rázným krokem jsem pokračovala do budovy, věděla jsem, kam potřebuju jít.
Když jsem se dostala, až na střechu uviděla jsem tam chlapce od nás ze třídy, jmenoval se Alex.
Pokuřoval cigaretu a stál nebezpečně blízko okraje střechy.
Když uslyšel moje kroky otočil se.
„Ahoj Lolo“ usmál se, vrátil svůj pohled zpátky ke střeše.
„Ahoj Alexi“ zavrněla jsem s úsměvem a došla až k němu.
„Budeš nám všem chybět“ zasmála jsem se.
„Jak jak..“ jeho poslední slova, opravdu smutný.
Silou jsem do něj strčila a on přepadl přes okraj střechy, jeho ruce se rozpřáhly, jako křídla orla, snažil se něčeho zachytit. Ale marně.
Zatemnilo se mi před očima.
°°°°°°°°
Všichni stáli kolem mrtvoly Alexe, kdo mu mohl něco tak hrozného udělat? Našemu Alexovi?
Po tváři se mi začali řinout slzy.
Cestou domů jsem otevřela deník, stálo tam jméno Alexe a fajfka.
Konečně jsem to pochopila.
Pepřák jsem nosit nemusela.
Ten vrah jsem byla já.
Prosím vaše názory do komentářů:33
U minulé části mě neuvěřitelně potěšili vaše ohlasy<33
Děkuji Guys:3
---Adéll
