Seděla jsem s Thomasem na lavičce před kinem a jedla housku s něčím divným uvnitř. Moje mamka nebyla v kuchyni nejlepší.
Zase se mi zatemnilo před očima, už je to tu zase, ten divný pocit.
Před očima se mi mihla zamračená tvář asi padesátiletého muže s modrýma očima.
Kristian.
Thomas vedle mě zamyšleně mlčel a já se dál věnovala své housce.
„Proč si tak smutnej Thome?“ promluvila jsem po chvíli s plnou pusou.
„No já nevím, někdo někoho zabil a já byl skoro u toho, nepřipadá mi to jako super novinka“ zavrčel ironicky.
Zase bylo to hnusné, odporné ticho. Jako by to vyčítal mě.
°°°°°°°°°°
Kolem naší lavičky projel na kole mračící se chlápek, měl brašnu se znakem pošty.
Zatemnilo se mi před očima a já se zvedla.
„Kam jdeš?“ podíval se na mě smutně Thom.
„Už musím domu“ zavrčela jsem a rozběhla se za tím kolem.
Nikdy jsem v běhu nevynikala, ale najednou jsem za pár vteřin urazila několik metrů.
Kristian, ten pošťák, zabrzdil a začal se přehrabovat v tašce.
Teď přicházím na scénu já, dámy a pánové.
Lola je připravená.
Vrhla jsem se vpřed a silou strčila do kola i s pošťákem, ten vykřikl a spadl.
„Co to děláš?! Holka jedna blázniva!“ rozkřičel se.
„Tohle jsou tvoje poslední slova, zlatíčko“ sladce jsem se usmála a sebrala kámen válející se kousek ode mě.
Napřáhla jsem se a udeřila ho jím přímo do spánku.
Po čele mu tekl jemný pramínek krve, zasmála jsem se a znovu se napřáhla.
Ještě několikrát jsem ho udeřila do hlavy, po chvíli jsem uslyšela lupnutí, jak jeho lebka praskla.
Kdyby teď někdo zjištoval jeho totožnost, podle obličeje by jí určitě nezjistil.
„měj se pošťáčku“ poslala jsem mrtvole vzdušnou pusu a rozběhla se pryč.
A zase, temno před očima.
Jak jsem se sakra vzala v téhle části města, to opravdu nevím.
Pokrčila jsem rameny a vydala se přímo za nosem, snad najdu cestu domů.
To jsem jako ztratila paměť nebo co?
Položila jsem na zem svůj černý batoh a vytáhla černý deník, na stránce bylo nové jméno. Kristian Walter. Byl hned pod jménem Jade, obě jména byla zafajvkovaná, co to sakra?
Chtěla jsem si prohrábnout vlasy, když jsem si všimla krve na mých prstech. Jen jsem nechápavě zavrtěla hlavou a přemýšlela kdy jsem se mohla zranit.
S touhle story jsem měla dlouhou pauzu, ale teď mám naplánované jí zase rozjet.. :3
Mám pokračovat? Nebo smazat story? J
-àDo komentářu
<33
---Adéll
