Na lásku nikdy není pozdě

1.

Jako každé ráno jsem vstal a dobelhal se do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu. Poté jsem se oblékl a teď už jsem na cestě do malé pekárny, která je kousek od mého bytu.

Abych se představil, jmenuji se Louis Tomlinson, mám 33 let a jsem omega. Neoznačená omega. Není to tak, že bych nechtěl svou alfu, ale v mém věku už nemáte takové možnosti jako když jste mladí. Jistě svou alfu jsem měl, ale před pár lety umřela na rakovinu. Od té doby jsem sám. Snažil jsem se najít si známost, ale alfy v mém věku jsou buď v mates nebo to jsou sexuální prasata. A pro mladé omegy nejsem dost atraktivní.
V pekárně, kam každé ráno chodím pro snídani, pracuje mladá alfa. Krásná alfa s dokonalou vůní, ve které cítím mix jablek se skořicí. Dokonalost. Je dost vysoký, hádám, že bych mu byl maximálně po bradu. Má delší vlasy, které se kroutí do prstýnků a já si představuji, jak bych do nich rád zaplétal prsty. Je úchvatný. Netipl bych mu více než 24 let, takže hádám, že on o mě zájem nikdy neprojeví. Nejsem typ, ani to nemám jako omega v povaze, abych něco začal první.

Právě se nacházím u vitríny, kde obhlížím dnešní nabídku pečiva. "Pokud smím hádat, tak to budou dva borůvkové muffiny, jako vždy. Ale radši bych Vám dal tři, jste dost hubený."
Vzhlédl jsem a podíval se kolem sebe, jestli to opravdu bylo na mě. Když jsem zjistil, že v mé blízkosti se nikdo nenachází, podíval jsem se dotyčnému do tváře. Byl to on.
"Nemyslím si, že tři sním, pane. Dva mi budou stačit, děkuji." sklonil jsem hlavu a koukal na své boty. "Když jinak nedáte, hned Vám to nachystám a osobně donesu k Vašemu stolu." řekl a usmál se, čímž mi ukázal dokonalé dolíčky v jeho tvářích. S lehkým ruměncem jsem se tedy vydal ke stolu, kde jsem se posadil. Po malé chvíli ke mně přišel a snídani mi položil na stůl. "Dovolil jsem si Vám udělat i čaj, doufám že máte rád zelený?" zeptal se kudrnatý. "Mám ho moc rád, děkuji. Hned Vám ho zaplatím." začal jsem vytahovat peněženku. "Hned ji schovejte, to je na můj účet. Spokojím se, když mi sdělíte Vaše jméno." zaculil se na mě. Nemohl jsem uvěřit, že se se mnou baví. "Jsem Louis, pane. A moc děkuji za čaj." lehce jsem se na něj usmál a zase sklopil hlavu. Byl jsem nervózní, už dlouho jsem nemluvil s alfou, která měla, dle mého názoru, snad o mě zájem. "Jsem Harry, ne pán." zasmál se. "No Louisi, myslíš že bych tě mohl pozvat někam na večeři? Už dlouho se na tebe koukám a dnes jsem sebral odvahu a konečně se zeptal." podíval se na mě s očekáváním v očích. Proč bych to neměl zkusit, také se mi líbí, mohlo by to vyjít. "Dobře Harry, budu moc rád." řekl jsem červenající.
Harry mi ještě dal kontakt a poprosil mě o můj, který jsem mu rád dal. Potom se na mě usmál, lehce mi pokynul hlavou a s omluvou a slibem, že se mi ozve, se vrátil do práce.

Domů jsem odcházel s úsměvem na tváři a vyhlídkou na lepší zítřky.

Tak první díl za námi, co si o tom myslíte? Mám pokračovat?
Děkuji. :)