Na lásku nikdy není pozdě

9.

Harry se ke mně prakticky nastěhoval, domů už chodil jen, když zjistil, že si něco zapomněl vzít. A já teda musím přiznat, že mi to vůbec nevadilo. S Harrym se cítím úplný a neumím si už představit, že bych o něj přišel. Ve Vogue jsme se domluvili, že přijedeme jakmile Hazz dodělá závěrečné zkoušky a dostane diplom z univerzity. Do zkoušek zbývaly ještě 3 týdny a Harry se od rána do večera učil. Proto jsem se snažil, aby měl to největší pohodlí a klid. 
Byl zrovna dole v obýváku a já v ložnici, když jsem cítil jak mi naskakuje husí kůže a zároveň mi je nepříjemné vedro. Věděl jsem jsem co to znamená, začal mi heat. Rychle jsem běžel zavřít dveře do ložnice a otevřít okno. Sedl jsem si vedle postele a potichu kňučel, nechci rušit Harryho od práce, a věděl jsem, že jestli Harry přijde je velké riziko, že mě označí aniž by třeba chtěl. Svíjel jsem se v bolestech asi 30 minut, když se dveře do pokoje rozletěly a stála v nich alfa s úplně vykulenýma očima. Viděl jsem, že má erekci a černé oči, i tak jsem poznal, že se tomu dost brání, aby mi neublížil. "Proč si nic neřekl? Mohl jsem ti přece pomoct, proč se tady schováváš a trpíš Lou?" zeptal se v šoku a já vidět, jak mu po krku tečou kapičky potu, jak moc se snaží udržet na uzdě. "Nech-nechtěl jsem tě rušit, máš toho moc i bez mého heatu." snažil jsem se ledabyle pokrčit rameny, jenže v tom se u mě dostavila další vlna orgasmu a já zakňučel. Harry se napjal a zavrčel. "Nebuď hloupý, učení mám plné zuby a ty si na prvním místě, navíc tak nádherně voníš." Zvedl mě ze země a hodil na postel, přičemž já jsem zavzdychal. Věděl jsem moc dobře, že moje sebeovládání je totam, a potřebuju jeho. "Teď už se mě nezbavíš!" Okamžitě se na mě vrhl a  rozerval všechno, co jsem měl na sobě. Poté totéž udělal sobě. Jeho oči byly černé jako ta nejčernější tma a já viděl, jak po mě touží, ostatně stejně jako já po něm. Můj otvor byl už tak nalubrikovaný, že se ničím nezdržoval a okamžitě do mě přirazil. Ani nepočkal a už zvolil zběsilé tempo svých přírazů. Já jenom bezmocně kňučel a sténal na celý dům. Alfa do mě přirážela jako stroj a pokaždé trefila mou prostatu. Když jsem se udělal po šesté za sebou už jsem kňučel bolestí, potřeboval jsem knot. Harry to poznal a proto ještě zrychlil, ačkoliv jsem byl překvapený, že to jde. Celý se napjal a zavrčel tak hrdelně, až jsem se zlekl. Vyvrcholil a s ním i já naposled a cítil jsem, jak se mezi mnou a Harrym utváří spojení. Začal jsem plakat, moc to bolelo. "Ššššš, maličký, neboj pomůžu ti od té bolesti." zašeptal a naklonil se ke mně. Jen málo jsem přes všechny pocity vnímal, co vlastně říká. Najednou jsem ucítil, jak mi líže krk v místě uhryznutí a potom jak se zakousl. Projel mnou ohromný ohňostroj emocí a pocitů. Mé pocity se smíchali s těmi od Harryho. Aniž bych si to uvědomoval, začal jsem se usmívat a v břiše se mi rozlil tak zamilovaný pocit, který jsem v životě necítil. Celou dobu než náš knot skončil mi Alfa pečovala o ranku na krku, aby se zcela zacelila a zůstala tam jen nepatrná jizvička. 
Poté co se ze mě vysunul, si mě přitáhl k hrudi a silně mě objal. "Lituješ toho?" zeptal se po chvíli. Cítil jsem, jak se mou hrudí rozlil strach, který pocházel od něj. Zvedl jsem se na loktech a podíval se mu do očí. "Ačkoliv to bylo trochu nečekané," lehce jsem se uchechtl, "nikdy nebudu litovat, že jsi mě označil, Hazz. Neskutečně moc tě miluju," lehce jsem ho políbil. "Taky tě moc miluju".  Moment, tohle neřekl na hlas. Neznamená to snad, že jsme našli spřízněnou duši?