11.

208 14 5
                                    


"Mám strach, Hazz. Co když jim to bude vadit?", se strachem v očích jsem se zadíval na Harryho. Zastavili jsme a Hazz se mi podíval do očí. "Lou, nemusíš se bát, mají tě moc rádi, ok?, lehce se na mě usmál. Já mu úsměv opětoval a ruku v ruce jsme pokračovali.
"Moc gratulujeme, Harry!!!", volali jeden přes druhého Stylesovci. Všichni se na něj vrhli a já jen s radostí sledoval. Mezitím co se Hazz objímal s jeho mamkou, Gemma na mě upřeně zírala a u toho se usmívala. Já celý rozhozený z jejího pohledu zrudl a zapíchl svůj pohled do země. Naštěstí pro mě, jsme se brzy vydali směr restaurace.

"Tak co máte teď v plánu?" zeptal se Harryho taťka, když jsme seděli u stolu a čekali na jídlo. "No, Louimu přišel email z Vogue, abych přijeli a nafotili nějaké fotky a dali rozhovor. Lou se živí jako fotograf a uděl pár mých snímků, které si potom dal na svůj web. A jim se to tak líbilo, že nás pozvali jako nové tváře profese. Lou jako nový objev faťáku a já prej jako model." Gemma vyprskla smíchem "Promiňte, moc Vám to přeju, jen si nedokážu představit Harolda jako modela." "Jo to ani já sám sebe," ubezpečil ji Hazz se smíchem. " A kdy odlétáte?" "Už zítra, proto už máme vše sbalené, abychom nemuseli spěchat." usmál se Hazz.
Po jídle jsem si všiml, že se na mě Gemma zase kouká. Nepříjemně jsem se ošil a celý znervózněl. Hazz se na mě znepokojeně podíval. "Co se děje, princezno?" zeptal se šeptem. "Um, Gemma na mě divně kouká," zašeptal jsem mu do ucha, když jsem se k němu natiskl. Podíval se na ní a usmál se. "Jen cítí, že se ti změnil pach, jen větrá ve vzduchu. No, myslím, že čas to oznámit, ať to máme za sebou a aby na tebe tak nekoukala." zasmál se tiše a já hlasitě polkl. Harry si odkašlal a spustil. "Takže, pokud dovolíte, chtěli bychom Vám s Louisem něco oznámit. Jak si už někdo stačil všimnout, že Gemmo, se Louimu změnil pach. Je to pro mě radostná událost, že Vám můžu oznámit, že mi Louis dovolil si ho označit." pronesl a láskyplně se na mě podíval a políbil mě. "No, páni. Moc gratulujeme, opravdu moc. Já Vám to tak přeju. Já to věděla. Jsme za Vás tak šťastní." Překřikovali jeden druhého. My se jen culili radostí a mě spadl kámen ze srdce, že jim to nevadí, když jsme s Harrym teprve chvíli. 
Zbytek oběda proběhl v poklidu a debatám o nás dvou a jak k tomu došlo. Teprve kolem páté jsme se zvedli a vydali se na večeři k Niallovi a Liamovi. 

Omlouvám se za delší pauzu a kratší kapitolu, bohužel jsem vůbec na psaní neměla pomyšlení

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Omlouvám se za delší pauzu a kratší kapitolu, bohužel jsem vůbec na psaní neměla pomyšlení.
Děkuji za pochopení. Myslíte, že mám pokračovat ve psaní tohoto příběhu?


Na lásku nikdy není pozděKde žijí příběhy. Začni objevovat