Na lásku nikdy není pozdě

2.

Lítal jsem po bytě sem a tam, byl jsem nervózní. Dnes mám schůzku s Harrym, na které jsme se dohodli jen pár dní po rozhovoru v kavárně. Stojím před zrcadlem a přemýšlím zda takto můžu jít s Harrym na schůzku. Vzal jsem si svůj oblíbený černý oblek a černý rolák, doufám že to nebude moc, protože nevím kam mě chce alfa vzít.

Nakonec jsem si ještě upravil vlasy a teď celý nervózní čekám v obývacím pokoji. Nervózním pohledem skenuju hodiny na stěně. Trochu se bojím, aby to ze strany alfy nebyl pouze blbý vtípek, kterým potom bude bavit své přátelé. Přemýšlel jsem negativně ještě pár chvil, ale potom se mým bytem rozezněl zvonek. 
Došel jsem ke dveřím a se spocenými dlaněmi, od nervozity, jsem otevřel dveře. Stál tam Harry s roztomilým úsměvem a kyticí žlutých tulipánů. Vypadal nádherně, na sobě měl černý oblek a světlou košili, kterou měl pár knoflíčků rozepnutou. Byl jsem uchvácen a ničeho schopný. Jen tak jsem tam stál a koukal mu na odhalenou část hrudě.

"Ahoj, Loui", řekl s pobaveným úšklebkem Harry. "Vypadáš nádherně", dodal ještě.
"A-ahoj, děkuji. Ty vypadáš naprosto úchvatně." Jen co mi došly moje slova, zrudl jsem a sklopil hlavu. Harrymu se roztáhl úsměv a obohatil své tváře o ďolíčky. "Přinesl jsem ti tulipány, snad je máš rád", podal mi květiny. "Moc děkuji, jsou nádherné. Žluté mám nejradši", převzal jsem si od něj květiny a zaběhl je dát do vody. 
"Můžeme vyrazit?" zeptala se alfa, když jsem se k němu vrátil zpátky. Jen jsem pokýval hlavou a vydal se za ním. Došli jsme na parkoviště, kde mi otevřel dveře spolujezdce u černého Range Roveru. S lehkým ruměncem jsem si nastoupil a sledoval, jak Harry nastupuje na místo řidiče. 
Cesta ubíhala v příjemném tichu, protnutém sem tam nějakou otázkou.
Když jsme zaparkovali před restaurací, alfa opět oběhla auto a otevřela mi dveře. Cítil jsem se jako princezna. Přijmul jsem jeho nabízenou dlaň, a s pomocí Harryho jsem vylezl z auta. Jeho dlaň mě příjemně hřála a já se cítil perfektně.
Když jsem si sedli ke stolu, pomalu jsem se rozhlížel. Restaurace byla krásná, ve stylu Itálie. Výběr mě potěšil, protože italskou restauraci mám moc rád. "Líbí se ti tady? Nebyl jsem si jistý, zda Itálie je to pravé." Harry na mě koukal a u toho se roztomile culil. "Italskou kuchyni miluju. Moc se mi tady líbí", usmál jsem se.
Po tom co jsem si objednali, se na mě Harry zakoukal. Pod jeho pohledem jsem se začal červenat. "Jsi roztomilý když se červenáš" tím mi moc nepomohl a já zrudl ještě více. Harry se lehce zasmál. "Jsi vždycky takto nervózní, Louisi?" zkoumavě se na mě koukal. "Um, ne asi ne. Jen je to už dlouho, kdy jsem byl naposledy na schůzce, natož když mi někdo skládal lichotku." nesměle jsem přiznal. "Takže Lou, jak se mohlo přihodit, že taková úžasná a nádherná omega nemá ve svých 33 letech alfu?" zeptal se. Mírně jsem se pousmál nad zdrobnělinou mého jména, načež mi úsměv zmizel, když mi došlo na co se ptá. Podíval jsem se na Harryho a lehce mě potěšilo, že v jeho očích vidím strach z obavy, že se zeptal na něco nevhodného. "Má alfa zemřela před několika lety" přiznal jsem. "Jmenoval se Zayn, byli jsme spolu od střední školy. Bohužel mu zjistili rakovinu." po tváři mi stekla slza při vzpomínce na Zayna. "Oh, promiň Lou, nechtěl jsem tě rozhodit. Moc mě mrzí co se stalo." Lehce jsem se pousmál a přijal kapesník, který mi Harry podával. "V pořádku, je to už spoustu let". 
"Eh, kde vlastně pracuješ?" zeptal se Harry a já byl rád, že změnil téma. "Jsem fotograf, dost mě to baví. Někdy bych chtěl vyzkoušet fotit trochu odvážnější fotky, ale omegy jsou na to moc stydlivé a alfy si vždy od toho něco slibují." rozpovídal jsem se o práci. "Můžeš vyfotit mě pokud by si chtěl." otevřel jsem pusu a vykulil oči. Zasmál se, ale nic neříkal.  "Možná", řekl jsem prostě.

Celý večer probíhal úžasně. Probírali jsme své zájmy, rodinu, práci, prostě všechno co nás napadlo. Byl jsem po dlouhé době spokojený a šťastný. 
Když už bylo pozdě a uznali jsme za vhodné jít domů, Harry mě doprovodil až ke dveřím mého bytu.
"Moc jsem si to užil, děkuji za dnešní večer." poděkoval jsem Harrymu s červenými tvářemi.
"Já jsem si to taky moc užil Loui, jsi vskutku zajímavá osůbka a bude mi ctí pokud tě budu moct zase někam pozvat." Horlivě jsem začal přikyvovat, alfa se zasmála, ale potom na mě zamyšleně koukala. "Smím tě políbit na dobrou noc?" zeptal se s jiskřičkami v očích. Jemně jsem přikývl a cítil, jak mě polilo horko. Harry se ke mně přiblížil a mě začalo splašeně bít srdce. Dokonce jsem dostal strach, aby ho neslyšel. Přiblížil se ještě více a já mohl cítit jeho horký dech na svých rtech. Překonal tu krátkou vzdálenost a políbil mě. V hrudi mi vybuchl ohňostroj.
Lehce jsme se líbali a já mu zapletl prsty do vlasů. Líbali jsme se nějakou chvíli, načež jsme se od sebe odtáhli, abychom se pořádně nadechli. Harrymu hrál na rtech jemný úsměv a já byl červený snad úplně všude. "Ještě jednou za dnešek děkuji a přeji krásné sny, květinko." řekl Harry. "Dobrou Hazz" usmál jsem se na něj. Ještě mě jemně líbl na rty a poté s posledním pohledem na mě odešel. 
Já stál na chodbě asi ještě pět minut s blaženým úsměvem a teprve potom jsem se vydal do svého bytu.

_____________________________________________________
Tak druhá část. Dejte mi vědět, zda to má cenu a jestli Vás to baví.

Děkuji.
V.