Smrt, Trable, Happy End

4.

Už několik dní jsem nevilezla z pokoje. Táta se mi už několikrát omluvil, ale já jsem stále přemýšlela jestli mu mám odpustit.
Nemohla jsem jen tak zapomenout. Ty dny ubíhaly pomalu a já jsem přestávala cítit. Skoro jsem neměla nic za pocity. Teda já je měla, ale byly až moc hluboko na to, abych je zvládla projevit. Seděla jsem na posteli a přemýšlela.
Najednou vešeli do pokoje Rodhney a Wanda.

,,Jak se cítíš?" zeptala se mě Wanda a s Rodhneym si sedla na postel ke mně.

,,Většinu dní cítím........nic. Nic, necítím.... Probudím se a myslím. Znovu? Opravdu?"

Koukali na mě zmateně a já sebou flákla do postele. Rodhney odešel a Wanda si lehla za mnou.

,,Lisi měla by jsi si promluvit s tátou"

,,Wando, já se mu snažím odpustit, ale vidíš tohle? To mi udělal jen, protože se naštval" ukazovala jsem si na modřínu pod okem.

,,Já vím, tvoje city si zahrabala hluboko do sebe, ale to neznamená, že je nemůžeš obnovit a teď jdi a usmiř se s ním"

Usmála se a vytáhla mě na nohy a Vystrčila z pokoje.
Šla jsem pomalu do dílny kde jsem si myslela, že bude. Nikdy jsem tam nesměla, ale všechno je jednou poprvé.
Nebyl tam a tak jsem se vydala do kuchyně. Seděl tam a něco četl.

,,Tati?" pohlédl na mě a já sklopila zrak.

,,No?"

,,Můžeme si promluvit?"

,,Jasně tak si sedni" sedla jsem si a podívala jsem se mu do očí.

,,Myslel jsi to vážně s tou omluvou?"
Podíval se na mě jako na blázna.

,,Samozřejmě, že ano. Mrzí mě to a moc se ti omlouvám. Měl jsem tu pro tebe být, když ti umřel Bratr. Místo toho jsem se sebral a nechal tě samotnou" řekl a z očí mu pulsovala upřímnost a smutek.

,,Já, já se ti taky omlouvám"

,,Lisso co kdybychom začali od znova?"
Lisso on mi neřekl Elizabeth?

,,Proč jsi mi řekl Lisso? Nikdy jsi mi tak neřekl říkal jsi mi Elizabeth"

,,Já nevím, je to hezčí než Elizabeth"

,,Tati, moc ráda bych začala od znova, ale já nemůžu, nemůžu zapomenout a ani nemám city" pomalu jsem začínala brečet.

,,El neboj spolu to zvládneme. Já ti slibuju, že to co se stalo se už nebude opakovat" vzal mě za ruce a utřel mi slzy.

Nevěděla jsme co dělám dokud jsem neucítila silné tátovi paže na mích zádech. Schoulila jsem se do jeho objetí a potichu brečela. Pak jsem ucítila Wandinu vůni a vůní i Rodhneyho a Nat. Všichni nás objímali a nakonec se přidal i Stev, Scott, Bruce, Bucky, Pepper, Sam a nově příchozí. Nevěděla jsem kdo ti je a bylo mi to v tu chvíli jedno.

,,Hele jsem rád, že se tu všichni máme rádi a, že se objimáme, ale chci vědět kdo je ta holka schoulená v Tonyho objetí" ozval se ten nově příchozí.
Všichni se jako na povel odsunuli a Tony mě pustil já se narovnala a uzřela si slzy.

,,Clinte tohle je Elizabeth moje dcera, ale říkej jí jak chceš. Lis tohle je Clint další člověk v týmu"

,,Ahoj" pronesla jsem a koukala při tom na něj. Měl blonďaté vlasy, ale taky tam měl trochu hnědé. Oči byly modré a očividně rád posiloval. V ruce držel luk a šípy.

,,Ahoj" řekl a usmál se.

,,Ty ses rozhodl nás zabít nebo sis to jen neodložil?" Zeptala jsem se s úšklebkem a Wanda měla co dělat, aby nedostala záchvat smíchu. Zbytek týmu se tomu podvolil a smál.

,,Ne, neboj nepřišel jsem vás zabít. No ale když už jsi nakousla to, že držím luk tak si to pojď zkusit"

,,Hm tak fajn"
ráda zkouším něco nového, ale tohle pro mě nové nebylo. Střílela jsem z luku už jako malá.

,,Myslím, že El to moc dobře umí. Střílela z luku už jako malá" řekl s úsměvem táta a Rodhney přikývl.

,,No, ale málem mě trefila což nebylo vůbec příjemné" neodpustil si poznámku Rodhney a já se jen nevinně usmála.

,,No tak pojď, než bych tě viděl střílet tak buch tady vystál ďůlek"

Vzal mě kolem ramen a já sebou lehce cukla.

,, Promiň, nechtěl jsem tě vylekat"

,,To je dobrý já se nelekla, jen od jisté doby si nejsem moc jistá, když na mě někdo sahá"

,,Aha tak to jo"

Mezitím jsme došli na zahradu a Clint mi podal luk a toulec se šípy. Napnula jsem tětivu a vystřelila. Trefila jsem se skoro do středu.

,,Páni, na to, že jsi střílela jako malá tak ti to jde, ale zkus mít jinej postoj"

Já se jen usmála a přikývla. Clint mi ukázal jak mám stát a já si tak stoupla. Pak mi ukázal jak si mám dát ruku.

,,Chvilku počkej, pořád ten loket dáváš dolů" řekl Clint a stoupl si za mě.
Svými pažemi mě obmotal a nadzvedl mi mírně loket. Když se mě dotknul zase jsem sebou cukla.
Clint se na mě nechápavě podíval a otočil si mě k sobě. Zadíval jsem se do země, protože najednou byla docela zajímavá.

,,Promiň......nevím proč to dělám" řekla jsem se stále sklopným zrakem.

,,El já se nezlobím, jen by jsi možná měla se svým strachem trochu bojovat" zvedl mi jemně bradu a já byla nucená se mu koukat do  očí.

,,Já se snažím, ale nevim jak"

,,Co kdyby jsme začli tím, že když se tě dotknu budeš se snažit sebou necuknout"

,,Tak jo" koukala jsem se mu do očí. Vážně byly modré, ale né modré jako mám já. Byly oceánové. Byly krásné.