Yes Miss

33.část

Snad nevadí, že přeskočím ty čtyři dny na horách. Stejně by se tam nic moc nedělo:)
Pondělí ráno

Procházím chodbou do svojí třídy, když v tom se ozve rozhlas:"Prosím Elizabeth Banks-ovou, aby se dostavila do ředitelny."

Otáčím se a mířím do ředitelny. Klepu na dveře.

"Dále!"Ozve se.

Vstoupím a vidím sedět ředitelku Johnsovou za stolem.

"Sháněla jste mě?"

"Ano, prosím."Posune po stole papír.

Přistupuji blíž."Co je to?"

"Tvoje výpověď."

"C-co?"

"Víš moc dobře, že si nesmíš začínat nic s rodiči studentů. Tady to podepiš."Ukáže na volný řádek.

"Ale..."

"Víc se k tomu nehodlám vyjadřovat. Pro věci si můžeš přijít zítra."

Nemá cenu snažit se něco namítnout. Už je pozdě. Podepíšu výpověď a odcházím domů.

Půjdu pěšky, potřebuju se projít.

Rychle si setřu první slzu, ale hned jí následují další. Vím, že je hloupost plakat kvůli výpovědi, ale mohla jsem trávit čas s dětmi, které sama nemůžu mít. Vynahrazovala jsem si to tak.

Vytáčím Woodyho číslo, i když pochybuji, že opustí práci jen aby mohl být teď se mnou.

"Ahoj Elizabeth. Mám opravdu blbou zprávu."

"Já taky, ale je blbá jen pro mě, takže to neřeš. Začni."

"Co se stalo? Zníš divně. Ty pláčeš?"

"Ne. Tu zprávu."

"Uh...jo. Právě sedím v letadle do Kalifornie."

"Cože?!"

"Nevěděl jsem to do dnešního rána. Máme tam nějaké natáčení, nebo já nevím. A vrátím se za pár týdnů."

"A-ale...To je skvělé, tak si to tam užij."

"Co se stalo, zlato?"

"Nic. Už teď mi chybíš. Musím končit."Ukončuji hovor a uklízím mobil zpět do kabelky. Opravdu úžasné. Bez práce, bez Woodyho, i když jen na pár týdnů. Co všechno se dnes ještě posere?

Woody mi zkouší ještě několikrát volat, ale ignoruji to.

                            ****
O pár dní později

Rozhodla jsem se zajít k doktorce, protože tohle už vážně není normální. Tři dny zpoždění mojí periody. Většinou se pyšním přesností.

Teď už počkat jen na výsledky. Co to bude tentokrát? Minulá návštěva mé gynokoložky kvůli něčemu vážnějšímu, než jsou kontroly, mě málem stála zdraví rozum. Po zjištění, že možná, ale spíš určitě nebudu mít děti.

Doktorka vejde zpět do ordinace s papíry.

"Slečno Banks-ová jste zdravá jako rybička, až na jednu drobnůstku."

"Jakou drobnůstku?"

"Gratuluji. Přece jen budete máma."Usměje se zářivým úsměv.

"Cože?"Vyskakuji ze židle na nohy. Chvilku trvá, než to můj mozek zpracuje.

"Budete mít miminko!"

"O můj bože."Do očí se mi hrnou slzy."Myslíte to vážně?"

"Stoprocentně vážně."

"Já jsem těhotná?"Ptám se tupě, jakl by mi to stále nedocházelo.

"Ano. Třetí týden těhotenství."

"To...přece, ale...jakto?"

"Při vaší minulé návštěvě, když jste sem přišla a přišli jsme na to. Řekla jsem, že je tu 98% neúspěšnost. A teď jste měla to štěstí. Moc vám to přeju."

"Děkuji."Vycházím stále ohromená z ordinace. Kdyby tu nebyli lidi začala bych vřískat a poskakovat radostí. Tak nakonec ty negativa tohohle fýdne vymazalo jedno krásné, velké plus!

Beru do ruky mobil a vytáčím Woodyho číslo. Ne počkat. Radši mu to řeknu, až přijede. Bude to lepší.

Omlouvám se, že jsem to vecpala do jedné kapitoly, ale už potřebuji maličko poskočit a další kapitola bude finálová kapitola prvního dílu Yes Miss! :) A jelikož teď už víte vše potřebné, tak vám mohu říct jak se bude jmenovat Sequel na Yes Miss. Bude se jmenovat Yes Mom. Doufám, že se těšíte:)