Yes Miss

6.část

"Možná by to chtělo výtah..."Zamrmlá, když se konečně dostaneme do čtvrtého patra, kde bydlím.

"Ne všichni si výtah můžeme dovolit."Hledám v kabelce klíče. Kabelka mi vyklouzne z rukou a vysype se na zem.

"Kruci!"Kleknu si na zem a začnu sbírat věci. Samozřejmě, mi, Pan Ochotný, začne pomáhat. A když mi podává krabičku s támpóny rudnu jako rajče.

"Opravdu máte špatnej den."Zasměje se.

Vytrhnu mu krabičku s tampóny z ruky a strčím je do kabelky. Uklidím všechno krom klíčů. Zvednu se ze země a odemknu. Vejdu dovnitř a s hlasitým výdechem odhazuji kabelku na botník. Jde za mnou s mým nákupem. Zastavím se v kuchyni.

Převezmu si od něj tašky a položím je na linku.

"Kafe?"Zeptám se a uklízím nákup.

"Jo.."

"Víte..."

"Asi bychom si měli tykat."Přeruší mě. Otočím se na něj.

Natáhne ke mně ruku."Woody."

Nejistě jí příjmu."Elizabeth."

Usměje se a pustí mou ruku. Otočím se zpět k nákupu.

"Ale ne..."

"Co se děje?"Zeptá se a vyhoupne se na linku vedle mě.

"Dolů."Přikážu mu.

"Pardon."Seskočí z linky s kajícným pohledem ve tváři.

"Zapoměla jsem koupit kafe."

"Jaká to tragédie."

"Bude Vá-...ti stačit čaj?"

"A máš zelenej?"

Otevřu skřínku nad mou hlavou.

"Jinej ani nekupuji."Usměji se.

"Zbožňuju zelený čaj. Hlavně ten."Vezme do ruky krabičku zelenéhi čaje od pickwicku.

"Já má radši tenhle."Řeknu a ukážu na krabičku Green Tea.

Postavím vodu na čaj a opřu se o linku.

"Řekni mi o sobě něco."Prolomím ticho.

"Bude mi čtyřicet. Narodil jsem se v Texasu. Mám tři děti. Amy, Josh a Emily. Jsem rozvedený."

"Pomalu kovboji takhle rychle to nevstřebávám."Zasměju se.

"Promiň."Usměje se.

"Ne v pořádku..."Za mnou cvakne rychlovarná konvice. Zaliju hrnečky s čajem.

"Půjdeme do obýváku."Ukážu za sebe.

"Tak jo."Sáhne po svém hrnku ve stejnou chvíli jako já."Vezmu si ho."Usměje se.

"Uhm.."Ale přesto ruku neztahuji. Spíš naopak. Chytnu ho za jeho ruku.  Zvednu pohled k jeho obličeji. Oči skenují naše ruce. Cítím, jak moje tělo reaguje podivný chvěním v páteři na jeho dotyk.

"Promiň."Ucuknu se svou rukou a do tváří se mi nažene červeň.

Odkašle si. Vezme svůj hrnek a jde si sednout do obýváku. Zhluboka se nadechnu a rukou si otřu obličej.
Někdo se nám zamilooooval.

Nesnáším tě.
Taky tě miluju.

Vezmu hrnek a jdu za ním. Stojí u komody a kouká na fotky, které tam mám.

"Přítel?"Ukáže na fotku s Jackem.

Přejdu k němu."Bratr."Zašeptám.

"Máte stejný úsměv."

"Měli jsme."Do očí se mi nahrnou slzy. Už jsou to skoro čtyři roky, co umřel. Pořád to bolí stejně.

"Oh, Elizabeth to je mi strašně líto. Moc se omlouvám."

Až teď si uvědomím, že mi po tvářích stékají slzy.

"T-to nic."Vzlyknu.

Obejme mě. Neodtahuji se a dokonce si ruce ovinu kolem jeho pasu. Obličej si zabořím do jeho košile.

"Promiň. Nechtěl jsem."Pohladí mě po zádech.

Ze rtů mi unikne vzlyk.

"Neplakej. Ššš..."

"Promiň..."Odtáhnu se a všimnu si, že má na košili mou řasenku."Umazala jsem ti košili." Jednou rukou si setřu slzy.

"To se vypere."Mávne nad tím rukou.

Kývnu. Woody se posadí na gauč. Poklepe na místo vedle sebe. S úsměvem si sednu vedle něj.

Woody sáhne po ovladači k televizi.

"Můžu?"

"Jo. Jasně."Přikývnu a vezmu si do ruky hrneček s čajem. Zapne televizi, kde zrovna běží nějaká komedie. Uvolním se a opřu se. Možná až moc se nechám komedií unést, že si všímám až po nějaké době, že má Woody položenou ruku kolem mých ramen. Překvapivě mi to nevadí. Položím si hlavu na jeho rameno.

Začnu se smát vtipné frázi.

Všimnu si jak mě Woody pozoruje.

"Co?"Otočím se na něj.

"Nic. Nic."Usměje se.

"A proč na mě zíráš?"

"Nesmím?"Zeptá se a odhrne mi pramen vlasů z obličeje. To už mi maličko vadí.
Ne, nevadí.

Dobře tak nevadí. Je to příjemný pocit. Vtisknu mu svůj obličej do dlaně a zavřu oči. Jemnými pohyby palce mi hladí obočí.

"Elizabeth?"

"Uhm?"

"Jsi moc krásná..."Zašeptá.

Pootevřu oči. Nemyslí to nijak posměšně. Myslí to vážně.