Nervózně jsem se usmála. Dneska si vyberu kam budu patřit. Očima jsem vyhledala svou sestru, která mi vždy byla na blízku. Ta mi pohled opětovala a rázně přikývla. Nádech, výdech, to zvládneš, máš to v krvi, pamatuj si to, pomyslela jsem si. Přistoupila jsem před krále a kněží po zaznění svého jména. S důstojnou hlavou jsem se podívala králi, svému otci, do očí, jen proto abych viděla vnitřní klid. Vnitřní klid, jež však skrýval odpor. Nesouhlasil s ničím. Uhnula jsem pohledem a poklekla na jedno koleno. Sklopila jsem hlavu a zavřela oči. Cítila jsem jak se ke mně přiblížil kněží. Prsty mi pozvednul bradu a na čelo mi nakreslil kříž z krve mé matky. „Povstaň." Zaznělo prostě, tichým, ale přeplněným sálem. Vstala jsem a přešla k poháru s vínem. Otočila jsem se s nataženýma rukama. Pohár jsem držela lehce mezi prsty, cítila jsem tam zdobení, které bylo fenomenální. „Nechť vládně povždy!" ozvalo se mi opět za zády. Na posledy jsem se podívala na dav lidí přede mnou a přiložila si pohár k rtům. Chvíli jakoby se nic nedělo, až poté jakoby z dálky jsem viděla, co se stalo. Sálem se začal nést křik a zmar. Nikdo nechápal tak jako já, co se děje. Až po chvíli mi došlo, co se stalo. Uviděla jsem své tělo jak padlo nehybně k zemi. Byla jsem mrtvá, přesně podle plánu.
Ten den je tu zas,
kdy zvony budou bít.
Nový den i slunce jas
panovník tu bude žít.
Potomek králů,
krev v jejích žilách.
Dojde sálů,
jež korunu svírá.
Život matky,
a slovo otce.
Dnes budou svědky,
a soudci srdce.
Krev v kalichu,
kříž na čele.
Smrt v přepychu,
přistoupí směle.
ČTEŠ
One time stories
FantasiTyto příběhy budou jen jednorázovky. Budou to takový ty příběhy/první kapitoly příběhů, který třeba napíšu na jeden dech ve fyzice (jen příklad samozřejmě, určitě vím, co teď děláme.. sureee). Takže nečekejte, že tyto příběhy budou nějak pokračovat...
