Obchod s čajem? +15 (Levi a reader)

20

Leviho pohled:

Když jsem si pokojně ležel v posteli a díval jsem se na film, z nenadání jsem uslyšel jak nějaký mobil začal zvonit, ale to nebyl můj mobil. Šel jsem se kouknout do botníku a co tam nevidím. „Hah, ta trubka si tu zapoměla mobil, proč jí volá Mikasa?"

Levi: Halo Haloo?

Mikasa: Čau Y/N- A..Ahoj Levi, ehmm nevíš kde je Y/N? Ona ještě nevyšla? Už tu měla být tak půl hodiny, má docela zpoždění.

Levi: Počkej počkej cože? Ona má zpoždění? Ona si tu zapoměla mobila má zpoždění??

Mikasa: To si děláš prdel, kde by mola být! Myslíš že se jí něco stalo? To není možné!!

Levi: K..Kudy se jde k tobě!?

Mikasa: Jdi po hlavní poté zajdi do prava a jdi...jdi..uličkou.. myslím že se jí tam něco stalo, moc lidí tamtudy nechodí, to je naše taková zkratka..!

Mikasa: ....

Mikasa: Levi?

*Levi zavěsil hovor*

Y/N Pohled:

Když jsem šla po hlavní cestě, skočila jsem si ještě pro kafe, doufám že Mikase nebude tolik vadit že příjdu o pár minut pozdě, ale já si prostě musela dát kafe.

Šla jsem si jednou zkratkou k Mikase, taková uzká ulička, moc lidí sem nechodí, a je to kratší. Inu šla jsem tou uličkou, když jsem tam zahlédla partu asi tří kluků, vypadali jako středoškoláci, a byly pěkně nalití, ale tak co se dá dělat, šla jsem dál když v tom na mě ten mladý středoškolák promluvil „Copak slečinko ztratila jsi se? Dlouho jsme se neviděli." Když jsem se tomu středoškolákovi zadívala do obličeje tak jsem si uvědomila že to byl Jean...ten...JEAN. „Ahoj Jeane, hele mám na spěch, už teď jdu pozdě." Jean se ke mně více přibližoval a já jsem jenom pomalu couvala až jsem narazila do zdi. „Tak jak se má ten Levi? Furt jste spolu hm? Nebo tě ten parchant už opustil?" „Ehm, stojíš mi v cestě Jeane, jak říkám mám na spěch, a ano, jsme spolu, dokonce spolu i bydlíme, teď jdu zrovna za ním.." snažila jsem se ho obejít a jít kolem dál, při nejhorším utíkat a křičet, neměla jsem z toho dobrý pocit. Jean mě ale chtil za ruku a pořádně jí stiskl „Proč jsi furt s ním, ty víš že bych se o tebe staral líp, on je jenom malý skrček." Co to dořekl jsem mu okamžitě vplepila facku „Jak se opovažuješ o něm takhle mluvit?! Nic o něm nevíš!" odtrhla jsem se od něj a utíkala uličkou zpátky k Levimu...Levi...potřebuju tě...