Obchod s čajem? +15 (Levi a reader)

31

Y/N pohled:

Když jsme došli na pláž, a já se šla opalovat, povšimla jsem si jak na mě neustále Armin kouká. Docela creepy neříkám nic. „Proč furt čumí?" řekl naštvaně Levi, taky si toho všimnul. „Nevím, to je jedno."

Když jsme došli domů, tak jsme se klasicky šli oba osprchovat a šli jsme si lehnout.

„Y/N někdo ti píše." Levi vzal můj mobil do ruky „Píše ti ten Armin." Řekl naštvaně. „Co píše?" zeptala jsem se na zároveň jsem se u toho převlékala. „Píše ti jestli s ním nechceš jít ven, pokecat." Ozval se Levi a potom začal něco psát do mého mobilu „Co mu píšeš Levi?" „Píšu mu že nemáš čas, a ať neotravuje." Řekl naštvaně. „Nežárli Levi, je to jenom kamarád."

Ráno:

Ráno jsme se s Levim probudily a Levi nám šel pro snídani.

Levi se vrátil, ale bez snídaně, položil na stůl nějakou obálku a s fotkama.

„To si ze mě dělá prdel?!" řekl naštvaně a kouknul se na mě „Co se děje Levi?" sedla jsem si na druhou židli a koukla se na ty fotky, co položil na stůl, když jsem to uviděla, hodně jsem se zděsila.

„L-Levi to jsme my...?"

„Jo...koukej na další."

Ukázal mi další fotky, někdo nás vyfotil, jak jsme byli večer venku u moře, vyfotil nás někdo, když jsme byli v restauraci, a dokonce... jak jsme si to někde rozdávali za stromem?!

„To si děláš prdel...co budeme dělat Levi?"

„To nevím, nejspíš nás někdo stalkuje."

Koukla jsem se na něho vyděšeně. „C-co..."

Levi mě chytil za ruku a řekl „Neboj, všechno bude dobrý, myslím si že vím kdo to je."

„K-Kdo?" zakoktala jsem.

„Nemůže to být nikdo jiný než ten malý spratek, Armin."

„To není možný Levi, vždyť jsme se potkali teprve nedávno, v restauraci, a tam jsme se náhodou potkali, když jsme byli my dva večer venku u moře, tak jsme se s Arminem neznali."

„Tak třeba ti lhal, nikdy nevíš. Nezbývá nic jiného než si to ověřit."

„Ale jak?"

„To nevím, ale na něco příjdu."

Poté co jsme se to dozvěděli, jsem potřebovala jít ven na vzduch, Levi šel semnou, aby se mi něco nestalo.

Když jsme šli na procházku kousek od hotelu, měla jsem pocit, jakoby na mě někdo furt zíral.

„L-Levi já mám divný pocit, mám pocit jako kdyby mě tu někdo sledoval." Víc jsem mu zmáčkla ruku.

„Nejsi sama." Řekl a šli jsme dál.

„L-levi, nejdeme radši domů, bojím se.."

„Dobře."

Otočili jsme se s Levim a šli jsme domů. Když jsme byli před hotelem a došli jsme před náš pokoj, tak jsme si všimli, že tam dorazila další obálka. Levi jí vzal a šli jsme do našeho pokoje.

„Nebudu to otevírat, nemám na toho člověka nervy, jdeme se osprchovat a spát." Řekl Levi, a já jsem na něj jen kývla.

Leviho pohled:

Poté co jsme se šli vysprchovat a Y/N si šla hned lehnout, já jsem jenom seděl na židli a přemýšlel, co mám dělat, nechci aby byla Y/N v nebezpečí, nechci aby se jí něco stalo.

Poté co Y/N usnula, tak mi to nedalo a já jsem otevřel obálku. Jak jinak, na těch fotkách byla Y/N, v plavkách, těch fotek tam bylo asi deset.

Jak někdo může dělat takové píčoviny, mám toho dost.