Obchod s čajem? +15 (Levi a reader)

32

Y/N pohled:

Ráno:

„Y/N vstávej, dělej." Vzbudil mě Levi. „C-Coje já chcu spinkat." Více jsem se zavrtala do postele. „Vyspinkáš se v letadle, a teď vstávej." Já jsem se zarazila a sedla si na postel. „Jak v letadle?"

„No jedeme domů, nechci riskovat, že by se ti tu něco stalo." Sednul si ke mně na postel. „Neboj, ještě někam na dovolenou pojedeme, ale pochop, že mám o tebe strach."

„Chápu." Odpověděla jsem krátce. Chápu Leviho, asi to bude lepší, když pojedeme dříve domů.

„Ještě, než ale pojedeme Y/N, můžeme skočit ještě na pláž. Prece jen, letadlo nám letí až za pár hodin."

Já jsem na to jenom kývla a šla jsem se převléknout.

„A Levi co-„ než jsem stihla doříct větu, tak se mi udělalo hrozně špatně a musela jsem běžet na záchod. „Y/N, dobrý?" přišel za mnou Levi, když jsem začala zvracet. „J-Jojohh." Odpověděla jsem.

Poté jsme se oblékli a šli jsme naposledy ještě k vodě, nechtělo se mi jet, ale pro naše bezpečí, je to nejlepší.

Když jste přiletěli domů:

Leviho pohled:

Když jsme doletěli domů, tak jsem nás odvezl domů a šel jsem vybalovat, byl jsem tak šťastsný, protože už se nemusím bát, že by nás někdo sledoval, nebo tak.

Ale docela by mě zajímalo, proč je Y/N dnes tak špatně. Když jsme letěli letadlem tak si musela jít odskočit, protože jí bylo blbě. Že by... ne, to není možné. Dobalil jsem a lehl si na postel.

Y/N ke mně přišla a sedla si na postel „Levi, odvezeš mě k doktorovi?" asi vím k jakému, ale to je teď jedno. „Dobře." Odvezl jsem jí k doktorovi, a čekal jsem na parkovišti až se vrátí.

Y/N poté přišla a sedla si do auta, bylo ticho. „Tak co?" zeptal jsem se. „Dobrý." Odpověděla a já nastartoval auto.

Dorazily jsme domů a Y/N si šla někomu hned zavolat. Tak mi asi nezbývá tu jen počkat a potom si s ní promluvit, jak to teda dopadlo, ona mi jen odpověděla dobrý, to je vše, ale já chci vědět víc, hlavně kde tedy přesně byla, a tak dále.

Y/N pohled:

„Jste těhotná." Oznámil mi doktor.

„C-Cože? To jako fakt!?" odpověděla jsem překvapeně.

„Ano, ale jen pár měsíců."

Když to doktor dořekl, tak se mi nahrnuli slzy do očích a miliony otázek.

Co když se bude Levi zlobit, co když ještě nechce dítě, jak se to mohlo stát, vždyť jsme snad používali ochranu, no ne? Moc si to už moc nepamatuju...bude to jen jedno dítě nebo dvojčata, holka nebo kluk? Mám mu to říct, nebo ne? Potřebuju se poradit, zavolám Mikase, teď Levimu nic neřeknu, až doma kdyžtak, Mikasa mi poradí, dám na ní.

Přijeli jsme domů a já jsem odběhla na záchod a volala jsem Mikase.

„Mikaso??"

„Ahoj Y/N, jak ti je? Dlouho si se mi neozvala, a já jsem nechtěla vyrušovat, jak jde dovolená."

Všechno jsem Mikase řekla, proč jsme doma, prodrbali jsme asi hodinu, a potom přišlo téma toho že jsem těhotná.

„Vážně?? To si děláš prdel! To je supér!!!"

Mikasa hned začala jásat.

„Ted ale nevím co říct Levimu, co když bude naštvaný?"

„Ale prosim tě, podle mě bude jen rád, jen si ho představ jako táťk, jeee."

„Takže, mu to mám říct, dobře dobře, ale mám docela nervy, neříkám nic.

„Neboj, buď v klidu, bude to dobrý."

„Ale víš, já nevím jestli chci mít dítě, už v 18!? Co mi na to řeknou rodiče?"

„Hele, teď ser na rodiče, a padej za ním! Dělej!"

„Dobře, dobře...tak pak pokecáme jo?"

„Jojo! Držím palce!!"

Típla jsem hovor a šla jsem do ložnice za Levim.

„L-Levi?" šeptla jsem a opsadila jsem se k němu na postel. Levi si ke mně přisednula pohladil po tváři „Copak lásko?"

„N-No... Co by jsi dělal, k-kdyby j-jsi byl t-táta?"