Ahoj! Tohle je můj první příběh, doufám že se bude líbit!
Takže, příběh je o tobě, jako Y/N a o Levim, musím říci, že to byla takzvaně "láska na první podhled".
Nebudu tu ptát proč, to se dozvíte ve příběhu, pokud tě tedy zajímá romantika, nebo se...
Když jsem se probudila, tak jsem ucítila jak mě někdo drží za ruku, otevřela jsem oči a uviděla jsem Leviho který tam vedle mě sedí a brečí..."L-Levi..." stiskla jsem mu ruku. „Y/N...Neboj, všechno bude dobrý, půjdeme domů.." stiskl mi ruku a přitom mu stékali slzy „L-Levi nebreč..je to dobrý.." „Ne není! Kdybych tě za ní odvezl, nebo tě doprovodil jak jsi chtěla nic by se nestalo! Kdybych byl rychlejší tak se ti nemuselo nic stát!" „Levi prosím...ty za nic nemůžeš, nebyla to tvoje vina.." poté jsem se také rozbrečela, když se mi vybavilo co se vlastně stalo..
3 dny později:
Po třech dnech jsem konečně mohla jít domů, byla jsem v bezvědomí jenom 1 den a měla jsem jenom otřes mozku, když semnou Jean hodil a všechno ostatní...když se mi to vybaví chce se mi brečet... Ale tak co mám dělat... je čas jít dál,je tu semnou Levi ten mi se vším pomůže.
Když jsme tedy dorazili domů tak mi Levi oznámil že si vzal pár dní doma aby mohl být semnou a postarat se o mě.
Lehla jsem si na postel a měla jsem ještě nějaké modřiny, a Levi na mě koukal a dával si to vše za vinu, ale on za to nemůže, jediný kdo za to může tak jsem já, neměla jsem být blbá, bylo jasné že jestli půjdu sama tak se něco stane..
Když jsem tam tak seděla tak jsem najednou sebou cukla... „Y/N...v pohodě? Promiň.." vypadalo to že se mě chtěl Levi dotknout...ale já jsem sebu automaticky cukla...ještě jsem se z toho moc nevzpamatovala. „P-Promiň..Levi..." ruce se mi začali třást jako o závod, ale Levi mě dal na mé ruce tu svou, i když jsem furt trošku cukala „Shhh, už je to v pohodě lásko, dojdu pro čaj ano?" „D-Dobře.." Hned jak Levi odešel tak jsem začala hodně brečet, nevěděla jsem co mám dělat...jenom jsem se tam klepala a asi jsem měla panickou ataku... Levi ke mně přiběhl, odložil šálky s čajem na stůl a Sedl si ke mně a pořádně mě silně objal...abych semnou furt necukala, měla jsem záchvaty breku a Levi mě začal utěšovat, že všechno bude dobré, ale já jsem ho ignorovala, furt jsem brečela, měla jsem před semnou tvář Jeana a hrozně jsem se bála.
Po pár minutách jsem se uklidnila a pomalu jsem usínala v Leviho objetí... pořád mi Levi do ucha něco šeptal a hodně mě to uklidňovalo.
Ráno:
Když jsem se ráno probudila, čaj byl už dávno studený samozřejmě, i tak jsem si ten čaj ale dopila. Poté zamnou přišel Levi ze správou že už Jeana a ty ostatní dopadly, že je Jean práskl. Docela se mi ulevilo, že je dopadli, šla jsem za Levim blíže abych ho objala, ale furt jsem byla taková neklidná.. „L-Levi můžu tě obejmout...?" „Že se ptáš Y/N" Levi se ke mně více přiblížil a opatrně mě objal, věděl že se trochu bojím, kvůli Jeanovi.. ale já se Leviho nemám proč bát, jenom prostě...JEAN.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
