✩ Prolog ☆

93 9 9
                                    

Nemohla jsem popadnout dech.
Neskutečně mě bolely nohy a v krku jsem měla sucho. Jenomže co je důležitější než tahle šance?

Vcítila jsem se do hudby a ustála poslední baletní krok. Poté jsem se podívala do chladných očí madam Jonesové. Ta jen jedovatě našpulila rty a změřila si mě ledovýma očima, až jsem se zachvěla.

,,Další," pronesla nakonec. ,,výsledky se dozvíte ještě dnes večer. Ale moc velké naděje si nedávejte." Naposledy mi pohlédla do očí a já přikývla. Celá jsem se chvěla a tak mi dalo celkem dost zabrat vůbec slézt ty tři schody, abych se dostala z toho zatraceného jeviště pryč.

Škobrtla jsem o rovnou zem a už jsem se modlila k bohu, abych to přežila, ale před pádem k zemi mě zachránily dvě silné paže, a to přesně v tom správném okamžiku.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se mě Tyler Jones, když jsem mu pohlédla do jeho modrých očí, které jako by byly dokonale vyřezané z diamantů, tolik odlišné od očí jeho matky.

,,Asi... asi jsem," usmála jsem se stydlivě a ještě jednou se na něj zadívala. ,,Jo a... děkuju."

Tyler mé poděkování ignoroval, a raději mi pomohl na nohy. ,,Náhodou jsi byla úžasná a jestli se nedostaneš, tak to dám mámě hodně sežrat." Zasmál se, ale výraz v jeho očích byl vážný. Myslel to opravdu vážně.

~~~~

Ještě ten večer jsem myslela na ten jeho úsměv. A když mi přišel mail od madam Jonesové, který prozrazoval že jsem oficiálně členkou světového baletního členství, nemohla jsem přestat se zahrnováním ho imaginárními polibky, kterými jsem mu chtěla za všechno poděkovat.

Dancing in LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat