Hned jak mi Gogy odešel šel jsem k autu a přemýšlel co všechno nachystám nebo koupím aby sme s Gogym měli útulný dům. Pamatuju si pak už ale jen blikající světla a mobil s otevřeným chatem kde mi Gogy naposledy psal. Všechno mě bolelo ale zároveň sem nic necítil, viděl jsme před sebou auto a někoho vystupovat a po pár minutách sanitku. Ale pro koho asi mohla jet?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem se vzbudil byl jsem v nemocnici na přístrojích a doktoři mi řekli že sem měl šťestí. Kdyby přijeli jen o minutu později už bych tu nebyl.
Mobil jsem zřejmě neměl a čekal jsem co se stane dál. Vážně dlouhou dobu sem poslouchal mé dýchání přes přístroje a snažil se zapomenout na to jak to bude dál.
Přemýšlel jsem co si Gogy pomyslí až to zjistí, už to ví?, už doletěl? Nevěděl jsem snad nic a bál se kdy mě pustí a jak moc vážné to je.
Budu ještě chodit? Měl jsem vážnou operaci? Kde je přesně Gogy? Kde mám mobil ? Už to ví? Jak dlouho jsem spal? Kolik je?
Měl jsem vážně plno otázek, ale nejvíc mě štvalo že mi jen řekli že jsem měl šťestí a dál se o mě už nezajímají a já nic nevím.
Pov George
V letadle jsem usnul a prospal se až do přistání. Zavolal jsem Dreamovi ale nebral to, bylo mi jasné že mi říkal že bude vylepšovat pokoj a něco nakupovat pro nás dva tak asi zrovna neměl čas. Stejně až ho bude mít zavolá mi zpět, určitě to nebude trvat celí den.
Když jsem se Taxíkem vrátil domů hned jsem šel zbalit oblečení a přemýšlel jestli něaký nábytek nevezmu sebou. Tak samozřejmě set up ale třeba něaké skříně něco spotřebiče, radši jsem napsal Dreamovi a zatím dobalovat. Vyfotil jsem dům a rovnou ho dal na internet jako k pronájmu. Zatím jsem řešil něco málo papírově o změně bydliště v jiném státě atd, a když jsem si chtěl trochu vyčistit hlavu šel jsem zapnout na chvíli stream jen na pokec.
Asi po hodině jsem ho vypl a dál se věnoval papírování, uběhl z toho i další den a jak jsem se probudil hned jsem zkontroloval mobil. "M....asi taky dost pracoval"
Ani po celý den neodpověděl ani po 2 dnech ani po 3, nebral telefon a nikomu neodpovídal. Zavolal jsem Sapnapovi "Sape nevíš co je s Dreamem najednou mě ignoruje a to sme se chtěli k sobě přestěhovat" řekl jsem se slzami v očích.
"To bohužel nevím ale mohu se ho zeptat asi za hodinu budu u něj ano?"
"Děkuji Sepe"
Zbouřil jsem se do postele v slzách a doufal že to hned neskončilo. Jen odletím a on mě opustí?... Navždy... Celou dobu to byla lež? Čekal na to až odejdu?..
Měl jsem plno otázek ale doufal jsem že ten smutek co nejdřív přejde, že se to vyjasní. Uběhl týden a Sap mi zavolal když jsem měl práci, krvavou rukou jsem zvedl mobil a dokončoval co jsem začal. "A-ano?"
"Mám špatnou a dobrou zprávu..."
"Em...tak špatnou? ", "no špatná je..že Dream je v nemocnici..a- ale dobrá že žije"
"CO?! V NEMOCNICI?! CO TAM DĚLÁ JAK DLOUHO TAM JE?! "
"Asi týden srazilo ho auto..."
Nevěděl jsem jestli mě víc bolí to že se mu něco stalo nebo že mám ruku od krve. Už jsem to pak jen položil a dál se zajímal o svou ruku, šel jsem si ji zavázat a doufal že když se vrátím nebude to s Dreamem vážné.
Byl den a chvíle kdy jsem se vracel do Ameriky a tentokrát úplně se vším. Sapnap na mě čekal na letišti a pak mě dovezl do Dreamového domu. Odložil jsem si tam všechny věci a Sap mě odvezl za Dreamem do nemocnice, dlouho nám trvalo ho najít a já byl vlastně celou dobu úplně zticha. Doufal jsem že to bude v pohodě ale když jsem ho viděl na tom lůžku, jako by to byl úplně jiný člověk.
Hned jsem se k němu vrhl "Dreamie notak mluv se mnou" brečel jsem snad víc než kdokoli jiný a mé slzy byli jako obří kroupy. "Prosím Dreamie si v pořádku?! Mluv se mnou"
Dream se na mě otočil a zvedl ruku aby mi utřel slzy, "budu v pořádku Gogy" hladil mě po tváři a já se jen v tichu koukal do jeho krásných zaslzených očí. Sedl jsem si vedle něj opřel si hlavu o jeho rameno a držel ho za ruku, on mě hladil palcem po ruce a pomalu zase usínal. "Jak dlouho tady zůstane Sepe..." zašeptal jsem
"To nevím... Ale neboj bude to dobré mluví hýbe se a pamatuje si už to je dobré znamení ne? "
"To ano" ulevilo se mi když to Sap řekl a je to pravda hodně mě to uklidnilo a už mi jen vadilo že budu v jeho domě sám bez něj.
