..Hallo..

~* 4 *~

Když jsem dobaštil, tak jsem se začal mýt. Mezitim se ke mně zase rozešel ten pán v bílém.
"Pojď sem.. musím ti ještě prohlédnou ouška a očka.. dostaneš pak další tyčinku.." natáhl ke mně ruce, já se jen namáčkl na zeď. Chci pryč..
"Noták.." vzal mě za ruku a vytáhl ven, zamňoukal jsem a pokusil se vyskočit na židli vedle, ale to už mě držel a nesl zpátky k tomu studenému stolku.
Položil mě a nechal. Koukl jsem na pana Suzukiho. Vypadal ustaraně. Zamňoukal jsem, on se usmál a pohladil mě. Trochu jsem ucukl. Povzdechl si a koukl na pána v bílém. Ten si mě přitáhl. Mňoukl jsem.
"Podržte ho tak, abych mu viděl do uch..." Přikázal panu Suzukimu a ten jen kývl a chytl mě. Zamňoukal jsem.
"Shhh.." pohladil mě po vlasech.
Pán v bílém mi vzal ucho. To se mi vůbec nelíbilo, a co nejsilněji jsme se pokusil vyvlíknout a ucho mu vytrhnout. Když to nepomáhalo, tak jsem začal syčet, to mě konečně pustili, ale hned mě zas chyli, ale obráceně. To už ve mě hrklo a já jsme pana Suzukiho kousl do ruky, i když jsem nechtěl. Hned mě pustil. Já jsem strachy hned utekl pod stůl. Schoval jsem se. Slyšel jsem, jak něco říkaj. Nezněli naštvaně. Překvapilo mě to a trochu jsem vykouk. Pán v bílém ošetřoval pana Suzukiho. Nechtěl jsem ho kousnout.. Radši jsem se jen schoulil a čekal.
Po pár minutách jsem uslyšel kroky. Byl jsem v polospánku. Plně mě probudil až jemný dotyk. Otevřel jsem očka. Pan Suzuki seděl u stolu.
"Neboj.. už to máš skoro za sebou.." pohladil mě. Zamňoukal jsem. On mě jen jemně vzal a odnesl mě na stolek. Nechal jsem se. Pán v bílém mi zase chytl ucho, ale po chvíli ho zas nechal. Pak mi dal tu voňavou věc. Čapl jsem ji a začal papat. Nechali mě napokoji.
"Uši má taky v pořádku.. takže to vypadá dobře.. ale to vždycky dokud se neprohlídne, co papal.." povzdechl si pán v bílém plášti: "Byl už se vyprázdnit?"
"Ne.." odpověděl mu pan Suzuki.
"Dobře.. až dodělám prohlítku, tak ho vemte někam, kde je klid a nějak to z něn dostaňte.."
"Dobře.." pan Suzuki nezněl moc šťasně. Moc nechápu o čem mluví.
Když jsem dopapal a očistil, tak ke mně zase přišli.
"Už jen očka, kocourku." Usmál se na mě pán v bílém a opatrně mi vzal čelist, "Jen ti do nich posvítím, bude to asi nepříjemné, ale pak už půjdeš.. koukni se mi do očí.."
Udělal jsem, co řek, chtěl jem už pryč. On mi blikl do jednoho oka a pak do duruhého. U obou jsem kníkl, ale konečně mě pustil. Jen jsem si unaveně leh a zamručel. Chce se mi do písku..
"Dobře.." pán mě pohladil, "Tak pro teď běžte.."
"Děkujem!" Řekl pan Suzuki a vzal mě do náruče. Vyšli jsme ven...

Hensa~