Nikdy se nezamiluj do kytky

"KRÁTKÉ" POKRAČOVÁNÍ LUISOVA STUPIDNÍHO CHOVÁNÍ I BEZ STUPIDNÍHO PLÁNU

Celý název: "KRÁTKÉ" POKRAČOVÁNÍ LUISOVA STUPIDNÍHO CHOVÁNÍ I BEZ STUPIDNÍHO PLÁNU, SPÍŠ STUPIDNÍ SHODA NÁHOD

Krámky se zavíraly, pouliční lampy se rozsvěcely a déšť neustával.

M: tohle navazuje na tamto? johano
H: jistěže, je tam ještě spousta zajímavých a nepovedených věcí
Z: Zajímavých? To určitě.

...Krámky se zavíraly, pouliční lampy se rozsvěcely a déšť neustával. Obyvatelé Prasinek poklidně odpočívali ve svých domovech, bylo po zavírací době a jejich zákazníci již dávno odešli. Jen jediný student neseděl s ostatními ve vyhřáté společenské místnosti a nehrál s nimi kouzelnické hry, neužíval si nově koupených věcí od Taškáře ani se nepřejídal čokoládou z Medového ráje.

Luis šel pomalu k hradu, ale každou chvílí bylo těžší a těžší donutit pohmožděné svaly k pohybu. Slunce dávno zapadlo a Luisovi byla zima. Třásl se.

Náhle se zastavil, nabral trochu vzduchu do plic a rozhlédl se kolem. Skutečně je sám.

Byl to zvláštní pocit. Po tolika letech přátelství, zůstal sám. Nebyl tu nikdo, kdy by mu pomohl, žádná Darya, Laura nebo Liam. Žádná Poppy. Musel sám dojít do hradu, kam mu zbývá asi ještě půl míle, jak se odvážil odhadnout podle lesa, kde se právě nacházel (pozn. v knihách není nijak zmíněná cesta do Prasinek, což mi trochu ztěžuje podmínky psaní, když jsme u toho. Jako jedna z mála částí, je tato čistě vymyšlená, přesněji je to druhá vymyšlená věc v knize (aspoň myslím), ale je alespoň smysluplná. Na Pottermore (a ano, hodlám tomu tak říkat, Wizarding World se vyslovuje a zní blbě) JKR zveřejnila, že cesta je dlouhá jednu míli) a to sám.

Pevně k sobě semknul oční víčka a zatnul pěsti, unavené od už od začátku prohraného boje. Začal se proklínat za to, co udělal. Jak mohl být tak blbej? Proč se nechal ovládat emocemi, namísto toho aby racionálně uvažoval. Všechno teď mohlo být úplně jinak, v první řadě by se nadále kamarádil s Daryou.

Nechtěl se na ni naštvat, jen to byl přísun příliš mnoha nových informací. Nejen její sexuální orientace, ale také fakt, že miluje jeho sestru. Luise to štvalo. Dva lidi, kterým mohl nejvíce důvěřovat by další měsíce žili jen pro sebe a jeho by ignorovali.

Byl by sám, odkázán jen sám na sebe.

,Jaká změna' pomyslel si hořce a falešně se sám pro sebe usmál.

Po chvíli stání si zaryl nehty do zimou ztuhlé kůže na rukou. Bolelo to míň než by chtěl. Stekla mu slza po tváři (Z: a pak se mu do slzí natlačily oči a on jim nechal volný průchod H: konec dýp atmosféry, o kterou jsem se snažila a bude potřeba do druhého dílu - informace nade vše. I když ono to je asi stejně jedno). Vyčerpán spadl na kolena do jedné ze všudypřítomných bahnitých louží. Složil hlavu do dlaní a litoval se.

Když se po chvíli trochu zklidnil a byl si jistý, že už se vypořádal s přísunem nových informací a udáostí za posledních pár hodin, pokusil se zvednout. Opřel se do pravé nohy vahou skoro celého těla, ta ale neměla dostatek síly ho unést a než stihl zareagovat, uklouzl. Spadl obličejem do bláta. Bolelo ho celé tělo.

Měl špinavý obličej, vlasy slepené a oblečení promočené a zablácené. Luis ze sebe dostal zoufalý výkřik, skřek trhající uši, který prosil o pomoc. Nebyl zde nikdo, kdo by ho slyšel.

Nehledě na bolest a na míru vyčerpání se Luis zvedl na zesláblých nohách a zcela zdeptaný běžel k hradu, jak nejrychleji dovedl. Už mu bylo všechno jedno, jediné co chtěl byla teplá postel se staženými nebesy, možná by i zachumlaný ve žlutočerné peřině začal opět cítit konečky prstů.