Tikání hodin

1. Kapitola

Studený ranní vánek létal vlkům do nor a kvůli zimě, která nastala se vlci často budili. Pár členů ani nespali, takže byli dost nevyspalí a některý na to byly zvyklý, že je už je ani žádný chlad neprobudil. 

Pár členu vyšlo z nory a hledaly po táboře své blízké. Hned, jak je uviděli se k nim rozeběhli a začali si povídat. 

Dopolední lovci odešli na lov a hlídka s Omegou šli též dělat své povinnosti. Ostatní se jen tak procházeli po území nebo se v táboře povídali. 

Všichni byli spokojení a to je jediný co Betu a Alfu zajímalo, aby si tady všichni rozuměli bez žádných hádek. 

Z myšlenek je vyrušil vítr, kterým jim zasyčel v uších. Zvedl se dost vítr a chlad to stejný. Ještě před chvílí se to dalo, ale teď se všichni začali klepat zimou a i když zalezli do nory, tak je vůbec neohřála. 

Všichni se schovali do nory a jen vyčkávali až ten vítr přejde, ale on nechtěl odejít. Nakonec se aspoň trošku uklidnil a vlci tak mohli pokračovat ve své nedodělané práci. 

Timido se též rozhodla vyjít z nory ze které ještě za tenhle den nevylezla. Hned na její srst dopadl mráz a ona se tak musela oklepat. 

Všimla si své mamky, jak pozoruje otce, který tam hubuje něco Fee. Sedla si vedle ní a spustila. ,,Co Fea udělala?" Zeptala se mamky a nespustila z nich oči. 

,,Sama nevím. Otec si něčeho všimnul, takže se zeptej jeho." Odpověděla mamka a nahodila výraz, že jí to taky dost zajímá. 

Fea sklopila pohled od Alfy a nedokázala se nikam jinam než na svoje tlapky podívat. I přes to, že Alfa odešel nedokázala odvrátit pohled. 

Pozorovali Feu z dálky, ale vzdali to, když se vůbec nedokázala pohnout. 

,,Timido poslyš." Začala Beta neboli Timido matka. V očích měla ustaraný výraz a Timido se začala bát toho, co jí chce říct. Už od vlčete jí něco skrývali a ona se toho dost bála. 

,,Musíš odejít." Řekla jen a po ustaraným výrazu ani známka. Teď to byl přísný a vážný výraz v jednom. Furt do Timido zapichovala pohled a čím déle jen stála a těkala pohledem, tak tím byla naštvanější a naštvanější. 

Otočila se na otce s tím, jestli to myslí vážně. On jen smutně odvrátil pohled a tohle jí stačilo k tomu, aby zjistila, že si matka nežertuje. 

,,Proč?" Zmohla se jen na jedno slovo. Byla zklamaná. Od matky tohle čekala, ale od otce ne. Dost jí zklamal, když jí nedokázal odpovědět. 

,,Zachraň nás." Řekl otec a ihned někam odešel, aby nemusel vidět, jak jeho dcera odchází. 

Timido si vzpomněla, že jí vyprávěli o nějakých hodinách, který každý měsíc začnou tikat a docvaklo jí to, že musí zastavit ty hodiny, ale nevěděla jak a ani jestli to zvládne. 

,,Pošli někoho semnou. Prosím, já nechci sama a nechci si nikoho hledat. Prosím mami aspoň tohle mi splň." Poprosila mamku a po tváři jí stékaly slzy. Beta nevypadala vůbec zklamaně, spíš šťastně, že se své dcery zbaví. 

,,Vypadni." Řekla Beta a vycenila tesáky s tím, že pokud neodejde po dobrém, tak odejde po zlém. Jen stáhla ocas a zacouvala dále od Bety. 

Neměla  na výběr, když se po ní chystala skočit, tak začala utíkat do neznáma. Vůbec nevěděla kam má jít a ani kudy, ale prostě jen běžela. 

Vítr jí popoháněl a zvyšoval na rychlosti. Nechce zachraňovat svojí matku za to, co jí udělala a celkově pořád dělala. Jednou se vrátí a zabije jí a pokud si najde kamarády, tak rozhodně s ní. 

Timido se pro sebe usmála a otočila se za sebe. Nedávala pozor na cestu, tak se jí podařilo zakopnout a kořen pod ní a skutálela se dolů přímo do vody. Voda jí zaplnila čenich a začala kašlat a snažit se z čenichu tu vodu nějak dostat, ale v to jí něco kouslo do tlapky.

Bolestně vyjela a dobelhala se na hladinu, kde si prohlížela svojí tlapku. Nic tam kromě malinkého kousance nebylo. Snažila se postavit, ale hned, jak na ní došlápla sykla bolestí. Snažila se jí rozchodit a malinko se jí to podařilo, ale bolest tam samozřejmě pořád byla. 

Chtěla se vydat dál, ale zasekla se s tím, že vůbec neví kudy. Byla ztracená a měla i velký hlad, takže jako první jí samozřejmě napadlo si zalovit. 

Zavětřila, ale nic necítila. Podívala se zpátky na vodu, že se aspoň na cestu napije. Když v tom v té vodě začalo něco plavat. No ovšem ryba!  Padlo ihned Timido do hlavy, že se pokusí si rybu ulovit. 

Čekala než nějaká ryba poplave a když se tak stalo vyskočila a zakousla se do ryby a lákající vůně masa se jí zamlouvala. Rychle rybu vynořila a položila na hladinu. Opatrně jí začala okusovat. Vždycky byla na všechno a jedla spíš pomalu než, aby se později udusila. 

Když jí dojedla byla plná energie a tak se rychlejším krokem vydala vpřed. Pořád přemýšlela, jestli si má najít nějaké pomocníky nebo jít sama. Furt nad tím přemýšlela, že si ani nevšimla, jak před ní někdo poskakuje z kamene na kámen. 

Jen ho upřeně pozorovala. Neví, či je to přítel nebo nepřítel, ale přesto se skrčila do vysoké trávy a čekala než se přiblíží nebo než úplně zmizí. Nechce mít žádné problémy. 

Hlas toho vlka utichl a ona se odhodlala vylézt z vysoké trávy a pokračovat v cestě, ale před ní stál nějaký černý vlk, ale byl o dost menší než ona. Oba dva si navzájem dívali do očí a vyčkávali, jestli někdo z nich nepromluví.