Výměnný pobyt ve Washingtonu//Jakub Vrána, Tom Wilson

Kapitola č.1

"Ahoj Elis, prý jedeš na výměnný pobyt do Washingtonu, tak to máš určitě radost ne?" zeptala se její nejlepší kamarádka.
"No jasně, že mám snad tam budu moct chodit na hokej. Byl by to pro mne velký zážitek!" vyhrkla ze sebe Elis.
"Víš, že tam hraje jeden český hokejista? Hrozně se mi líbí, mohla bys mi od něj sehnat podpis" zasmála se kamarádka.
"To víš, že joo. Ten si mne ani nevšimne" a sklopila smutně oči.

Za pár dní měla Elis odlétat do Washingtonu, těšila se, ale byla nervózní jak zapadne do nového prostředí, nového města a do nové školy.

Byl den odletu a Elis si s sebou nezapomněla přibalit i svou oblíbenou kšiltovku a mikinu Washington Caps. Na letišti se loučila se svou kamarádkou.
"Eli, budeš nám tu všem moc chybět. Ale zase třeba tam sbalíš nějakého hokejistu" pošťouchla jí. "Toho se neboj, že zrovna já bych někoho sbalila" udělala si ze sebe legraci Elis. "Už musím, tak se tu měj hezky a až dorazím zavolám vám všem" rozloučila se s kamarádkou i rodinou naráz a už odběhla k letadlu.

Celý let prospala a probudila se až na letišti ve Washingtonu, kde na ní čekalo taxi aby jí odvezlo do jejího bytu nedaleko zimního stadionu. Byt byl opravdu krásný a byla z něj nadšená, tak hned psala rodině a její kamarádce. Druhý den měla mít volný, tak se rozhodla zajít si ještě večer do kavárny hned pár set metrů od stadionu.

Hned jak přišla do kavárny překvapila jí krásná vůně kávy a čaje a různých dortíků.
"Dobrý den, co si dáte slečno?" zeptala se servírka.
"Dobrý den, jednu ledovou kávu a mangový dortík, děkuji." objednala si a šla si vybrat stůl, ale všude bylo plno. Tak přišla k jednomu ze stolů ani se nepodívala, kdo u něj sedí a jen se zeptala "Nebude vám vadit když si k vám přisednu?"
"Jak by mi mohlo vadit mít u stolu, tak roztomilou slečnu s hezkou mikinou." řekl klučina a Elis se posadila k němu.
"Dobře, děkuju ti" odpověděla mu.
Chlapec si všiml, že má český přízvuk a zeptal se odkud je. Elis odpověděla, že z Česka a klučina se rozzářil. "Jeee, ty jsi taky z Čech? To je super!" vyhrkl na ni.
"To je fajn" odvětila mu.
Chlapec se však musel rozloučit "Moc mě těšilo, ale už musím jít, doufám, že se nevidíme naposledy." mrkl na ni svýma modrýma očima.
"Také doufám" odpověděla