Výměnný pobyt ve Washingtonu//Jakub Vrána, Tom Wilson

Kapitola č.2

Ráno se vzbudila brzy, tak přemýšlela co podnikne když má den volna. Napadlo jí zajít kouknout na trénink Caps. Tak si oblékla černé legíny a její oblíbenou fanouškovskou mikinu. A šla rovnou na ranní trénink.

Sedla si pár řad od střídačky, kde uviděla toho roztomilého kluka z kavárny. Měl na dresu číslo 13 a nad ním příjmení Vrána. Elis si hned vzpomněla na Katku, jak se nad Jakubem rozplývala, když o něm mluvila.

Elis ani nenapadlo, že by si jí mohl Jakub všimnout, ale všiml a křikl na ní "Ahoj, co ty tu ? Nesejdeme se po tréninku v té kavárně u stadionu?". "A-ahoj, joo můžeme" zakoktala se Elis. "Tak tam buď ve dvě u stolu jako včera" křikl Jakub přes plexisklo z ledu, kde byl sám.

Elis měla radost, ale zároveň byla hrozně nervózní. Jak ji nemohlo dojít, že je to Vrána? Vždyť ho zná ze zápasů nároďáku i ze zápasů Caps a nepoznala ho v té kavárně. Byla nervózní a nevěděla v čem jít aby se mu zalíbila. Nakonec šla tak jako včera jen vyměnila mikinu za kšiltovku a vydala se do kavárny.

Přišla dovnitř a rozhlédla se po kavárně a u stolu na ni už čekal Jakub, celý nervózní stejně tak jako ona. "Ahoj, ehmm jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se jí.
"Jsem Elis, a ty ?" řekla skoro šeptem.
"Neříkej, že to ještě nevíš" usmál se "Já jsem Jakub, ale říkej mi klidně Kubo." Elis měla radost, že je v kavárně zrovna s ním.
"Tak co si dáš Elis? To co minule? Platím já" hodil po ní milý pohled.
"Asi jo, jen bez toho dortu" řekla
"Tak já si dám to samé" pousmál se a mávl na servírku aby mohl objednat kávu.

"Tak co mi o sobě povíš, Eli?" zeptal se,
"Copak by tě zajímalo? Jsem nějak nervózní a nevím, co říct." a podívala se do jeho modrých očí.
"To jsi nervózní ze mne jo?" mrkl na ni Kuba.
"N-noo jsem, nikdy bych neřekla, že budu sedět v kavárně s Jakubem Vránou. Je to šílený, že zrovna já."
"Aaale prosimtě, taková celebrita nejsem ba naopak" snažil se jí uklidnit.
"A navíc jsi hrozně zajímavá holka, Elis, chtěl bych tě víc poznat" řekl Kuba.
"Tak proč ne? Dopijeme kafe a můžeš mi ukázat Washington, moc to tu neznám" navrhla mu.
"No paráda, souhlasím s tebou, ukážu ti tu pár hezkých míst" a rozzářil se.

Šli parkem, kde jí Jakub chytil za ruku, jako by se znali celou věčnost. Elis byla opravdu nervózní a možná se i trochu třásla. Zastavili se a Kuba jí říká "Nemusíš se mě bát, jsem jako každý jiný kluk, věř mi, Elis." a pohladil ji po tváři a tak mile se usmál.
"K-Kubo, já už budu muset jít, omlouvám se" Kubovi zmizel úsměv z tváře " Jak to, že tak brzy? Myslel jsem, že tě ještě vezmu na zmrzlinu.". Elis se od něj odtáhla "Nezlob se, mám plno práce do školy, dám ti svoje číslo a můžeš mi napsat, ano?" nabídla mu. "Dobře, děkuju, jsi hodná" opět se usmál "Tak se zatím měj."