Výměnný pobyt ve Washingtonu//Jakub Vrána, Tom Wilson

Kapitola č.6

Když Elis přišla s Tomem k němu domů, řekl jí "Elis, přespím na gauči můžeš spát v mojí posteli, tak dobrou noc." Toma napadlo, že se Kuba možná bude zlobit, ale nějak moc ho to nezajímalo.

Ráno se Elis vzbudila a byla zmatená a hned se vyptávala "Kde je Kuba? Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala?" Tom jen odpověděl "Klid, El, nic se nestalo a všechno je v pohodě."
"Heleť, já musím za Kubou a hned, nevíš kde je ?" vyhrkla.
"Je u sebe doma nejspíš..." pokrčil rameny Tom.
"Tak já běžím, děkuju za přespání." a objala ho.

Přiběhla ke Kubovi před vchod a zazvonila. "Kdo je to?" zeptal se Kuba z reproduktoru.
"Já, Elis." špitla.
"Vypadni odsud!" vyjekl.
Elis se rozbrečela "Kubo, co se děje?".
"To bys mi měla říct ty!" křikl "Pojď nahoru, ale mám tu návštěvu."
"Dobře" řekla Elis.

Přišla ke dveřím a otevřela jí Anna v županu. Hrozně jí to překvapilo a ublížilo.
"Jakube, já- já jsem přespala u Toma" rozbrečela se.
"Joo, já vím, co s tím?" odsekl.
"Nic jsem s ním neměla...jen mi bylo zle a vzal mne k němu." vysvětlila mu.
"To ti tak uvěřím...seber se a vypadni!" zařval po Elis.
"Dobře, omlouvám se, že jsem vás rušila." omluvila se a odešla. Bylo jí šíleně při pomyšlení, že Kuba by se mohl chovat tak jako teď. Myslela si, že je úplně jiný... milý, starostlivý a vtipný. V životě by jí nenapadlo, že by se mohl chovat, jako by měl srdce z ledu. Jako by ji snad nikdy neměl ani trochu rád.