Byl jednou jeden domeček a v něm
bydlela šestičlená rodina.
Byla to normální rodina, až na jednoho mladšího chlapce.
Rád totiž nosil na sobě červenou barvu. A tak na svoje čtrnácté narozeni dostal celý červený plášť.
Malý chlapec byl radosti bez sebe.
Nosil ho dennodenně a tak se mu začalo říkat červená karkulka.
Jednou, jako každý rok měla jeho babička narozeniny. Tento rok už
osmdesáté. A tak malý chlapec dostal veliký úkol.,, Lou, babička slávy už své osmdesáté narozeniny, byl by si tak hodný a donesl by si ji kus koláče a vína? ". optala se ho jeho maminka. Modrooký chlapec se zamyslel. Věděl, že jeho maminka a tatínek nemohou, protože tatínek je nemocný a maminka se o něho musí postarat. A jeho sestry,
si momentálně hledají, už ve svém věku svého milého. A tak chlapec odpověděl:,, Jasně ". řekl a převzal si od maminky košík. Zamával své mamince a mohl vyrazit. Chtěl být co nejdříve doma. Šel lesní mítinou až do hlubokého lesa. Cestu k babičce znal na vzpamět, ale pokaždé, když šel tmavým lesem
musel chlapec uznat, že se docela bál. Začal si pobrukovat a trhal cestou kytici pro babičku.
Malý chlapec byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml, že ho někdo pozoruje. Když už měl malý chlapec docela dost velkou kytici, šel dál.
Ale najednou omylem zakopl.,, AUU
.. UUU". Zavil modrooký. Ale to čeho se lekl asi nejvíce stálo přímo před ním.Nebo spíš někdo....
