On The Edge Of Life *h.s. CZ fanfic*

1. part

Středy byly vždycky vyčerpávající. Hned čtyři přednášky a pak hurá do práce, která teď v létě bylo rozhodnuta jet na plné pecky a to až do šesti večer. Můj život momentálně zahrnoval jídlo, spánek, učení a práce. Neměla bych vynechávat placení nájmu, ale kdo by na tohle myslel… Moje filozofické a kapku depresivní rozjímání o stereotypním životě přerušilo zvonění telefonu.

„Kterej pošuk mi volá v tuhle hodinu!“ zavřískla jsem a vyhrabala jsem se z mojí milované, vyhřáté postele. Cesta do obýváku byla snad ještě horší, než tehdy, když jsem se opila a měla jsem sama dojít domů. Snad milionkrát jsem se málem zřítila k zemi. Ta podlaha se proti mně spikla. Než jsem k telefonu vůbec došla, vyzváněl snad ještě třikrát.

„Halo?“ zabručela jsem nevrle do telefonu, ze kterého doslova řvala hlasitá hudba. Podívala jsem se na displej, kterej magor mi volá ve dvanáct v noci. „Veronico, co zase blbneš?“ Vyjela jsem na holku, se kterou jsem vyrůstala a bohužel se s ní i nadále vídám. Smutné, že?

„Seró!“ ozvalo se z telefonu. Jestli je zase na mol…„Musíš přijet!“ ozvalo se z telefonu a já ho odtáhla od ucha, měla jsem strach, že to moje ušní bubínky nepřežijou.

„Kam zase?“ zeptala jsem se nazpět. V telefonu to zaskřípalo úplně stejně jako moje zuby ve chvíli, kdy se z telefonu ozval smích.

„Čau babe,“ ozvalo se z telefonu. Tak tohle mě složilo, „tvoje sexy kamarádka se tu pěkně zřídila a nechce nám říct, kde bydlí. Nechtěla by ses pro ni stavit, zlato?“ zahučel někdo do telefonu. No co to…?

„A představit by ses nechtěl?“ zavrčela jsem. Měla jsem toho dost, nejdřív mě probudí totálně opilá Veronica v noci a pak mi tu nějaký někdo začne říkat zlato a chce, abych za nimi někam přijela. Někdy lituju toho, že mám jen jedny nervy.

„Ne,“ z telefonu se znovu linul smích a mě znovu docházely nervy.

„Dobře a kde je?“ povzdechla jsem si rezignovaně a zvolila variantu ‚Tentokrát budu hodná‘.

„Kdo?“

„No kdo asi, Veronica,“ ucedila jsem.

„Jaká Veronica?“

„Ta ‚sexy kamarádka‘ nebo jakže jsi jí nazval,“

„Nevim, asi se někde cucá s nějakým playboyem,“

„Ne ty debile, a jméno nebo adresu toho klubu, nebo kdeže jste, mi dát nechceš?“ zvýšila jsem hlas. Jestli je něco, co mi leze na nervy víc, než oslovení‚zlato‘, tak je to něčí dlouhý vedení.

„Ne?“zařehtal se někdo z druhé strany.

„A to si to mám jako vycucat z prstu?“ vyjela jsem na něj. Teda… jestli to byl on, nerada bych se pak dověděla, že to byla nějaká transka. To by mi ještě tak chybělo.

„Jsi docela vtipná, víš to?“promluvil někdo mezi lapáním po dechu. A že já se s tím vůbec zabývám. Hovor jsem ukončila a zvonění si dala na tichý. Já jí dám. Ať si dělá, co chce, ale hlavně ať do toho netahá mě.