On The Edge Of Life *h.s. CZ fanfic*

4. part

Nemůžu uvěřit, že jsem na tohle přistoupila. Otráveně jsem žmoulala papírovej obal muffinu, abych u toho akorát periferně sledovala Liama, jak netrpělivě vyhlíží z okna.

"Netvař se tak kysele, buď ráda, že jsme našli kompromis," otočil se na mě s povzbudivým úsměvem. Já k němu jen otráveně zvedla oči, aniž bych si přestávala dlaní podpírat tvář. Ani to kafe mi nechutnalo.

"Oprava," odmlčela jsem se, když jsem stočila pohled k netknutému muffinu, "to tys našel kompromis," obrátila jsem oči v sloup.

"Trochu života do toho umírání, bude to na chvilku, říkala, že se staví jen na chvilku, prej spěchá do práce," zasmál se. Proč ho tak bavilo mě štvát? Chtěla jsem si jen v klidu dát kafe a pokecat si než skutečně započne pekelný den, ze kterýho mě vysvobodí tato osoba naproti mně. Místo toho budu sedět v kavárně s jednou z jeho panenek na sex a zatímco Liam bude schválně na záchodě, mi ta holka bude vyprávět, jak je Laim úžasnej, načež pan Payne bude vyzvídat, jaký věci jsem se doslechla. Vážně neznám debilnější způsob, prostřednictvím kterého si lze zvýšit sebevědomí.

"Definuj pojem 'chvilka', Liame," zasmála jsem se trpce. Jeho chvilka znamená asi tak hodinu. Fakt super, to už si do školy radši dojdu pěšky nebo pojedu autobusem.

"Sero, přestaň bejt nepříjemná, nedělám to schválně," zamračil se.

"Promiň," omluvila jsem se, k vlastnímu podivu jsem to i myslela vážně, "neměla jsem moc dobrý ráno... vlastně ani noc. Znáš mě, víš, že jsem náladovej exot," zasmála jsem se vlastní urážce,

"V pohodě. Co se stalo? Nečekal bych, že tě rozhodí blbá pračka," zasmál se. Pohodlněji se usadil na židli, jako by z něj spadla na netrpělivost, která se vztahovala k holce, jejíž jméno mi neprozradil.

"Kéž by jen pračka, chlape," povzdechla jsem si, "Veronica se dneska ráno vrátila domů úplně na sračky - nějak kolem šestý. Nejhorší na tom je, že ani nepřišla po vlastních. Přitáhl jí nějakej Zen - tyjo, to zní jak to náboženství, co vyznávaj Japonci - kterej mi ještě včera v noci volal. Teda, nevim jestli to byl on, ale byl fakt drzej - jako v tom telefonu - v reálu byl slušnej. Na závěr tomu korunku dala ta pračka," pousmála jsem se. Vítejte v mém životě, kdy jsou rána jako tato naprosto běžná. Možná by mě to ani nemělo překvapovat. Ale jak si můžete povšimnout, stále mě to překvapuje.

"Zen? BeeGee, jsi si jistá, že se tak jmenoval?" Zachechtal se a založil si ruce na prsou.

"Jo..." zahrabala jsem v paměti. Někdy se vážně nevyplatí, když si nepamatujete jména, "stoprocentně se jmenoval Zen." Na druhou stranu... nemusí o tom každý vědět, že.

"Moje BedLady číslo tři říkala, že zná nějakýho Zayna, tak mě napadlo, jestli nejde o jednoho a toho stejnýho, víš," poškrábal se na strništěm poseté bradě.

"Jak vypadá neříkala?" Vyzvídala jsem. Jasně, že se nejmenoval Zen, ale Zayn, ale to bych nikdy nepřiznala.

"Prej pákistánec, či co," pokrčil rameny s nezájmem, než málem převrhl stůl jak vyletěl ze židle.

"Už jde. BeeGee, nahoď úsměv a sedni si rovně," drmolil, zatímco si upravoval vlasy v odrazu v okně.

"Ježiš, Li. Uklidni se tyjo, vždyť o nic nejde," zasmála jsem se uvolněně a pohodářsky se opřela o opěradlo židle.

"O nic nejde?" Vyjekl a hystericky se zasmál, čímž vytáhl moje obočí do oblak. "Jde o všechno, BeeGee!" Nastala chvíl ticha, kdy mi Liam veledůležitě zíral do očí a já na důkaz svého nezájmu ponechávala na obličeji pokerface.