Mom's boyfriend (cz)

Chapter 1

•Bar•

„Ty seš tak moc blbá!" Zařvala na mě do mobilu Ashley. „Ashley! Moje ucho! Ježíš. Tak jsem ho hold odmítla. No a? Nemám čas na nějakýho podělanýho kluka!"
Protočila jsem očima. „Na podělanýho?! Víš, že on je ten nejhezčí kluk ze školy! A ty ta nejhezčí holka na škole!" Vydechla jsem... „Ashley... přestaň. Děkuju."
Ashley jen zabručela. „Fajn..." Konečně! Vítězně jsem povyskočila a usmála se. „Nedrž to... klidně to řekni..." Povzdychla si Ashley. „Vyhrála jseeeem!"
„Jo. Tak jsi vyhrála no. Jinak! Dneska večer jdeme s lidma do baru. Jdeš doufam s námi?" Dneska?
„A v kolik?" Zeptala jsem se. „V osm tě vyzvedneme. Miluju tě, pa lasko." Hned, jakmile větu dořekla, hovor ukončila. Zakroutila jsem hlavou.

V tu chvilku mi znovu začal zvonit mobil. Rozzářila jsem se, jakmile jsem uviděla, kdo mi volá a hned jsem mobil zvedla. „Bráááško! No to je taky dost, že voláš, jako!"
Hrála jsem, že jsem uražená, ale cukaly mi koutky.
„Ale notak. Vždyť jsme si volali před dvěma dny."
„Víš, jak dlouhá doba to je?!" Sedla jsem si na postel a znovu promluvila. „S mámou to není dobrý."
„Udělala ti něco?" Zeptal se s trošku naštvaným hlasem. „Ne.." Promluvila jsem šeptem. „Isabello!"
Okřikl mě přes telefon. „Nikdy mi Isabello neříkáš..."
„Říkám pokud poznám, že nemluvíš pravdu." Řekl už klidnějším hlasem. „Hrozně se opila... včera v noci domů přišla až kolem půl třetí. Byla tak moc opilá. Pohádali jsme se. Schytala jsem facku."
„Je to vše? Nebo ti udělala ještě něco?" Povzdychla jsem si. „Neudělala." Řekla jsem upřímně. „Můžu ti věřit?" Zeptal se mě a já se pousmála. „Ano, můžeš. Jamesi... budu muset jít." „Dobře tedy. Zavoláme si ještě a domluvíme se, kdy se uvidíme, ano?" Prohlásil a moji tvář stále zdobil úsměv. „Těším se, pa." Bez jeho rozloučení jsem telefon típla a odhodila na postel.

  Podívala jsem se na svůj budík položený na nočním stolku a uviděla, že je pět hodin. Rozešla jsem se do koupelny a začala si napouštět vanu. Pomalu jsem si sundala oblečení a sedla si do teplé vody. Opřela jsem si hlavu a povzdechla si. Přemýšlela jsem o všem možném, dokonce jsem se vrátila i k rozhovoru mezi mnou a Ashley. Třeba měla pravdu. Třeba bych si už měla někoho najít. „Ne, to je prostě blbost. Zase ti jen nasadila brouka do hlavy." Řekla jsem si pro sebe a zavřela oči.

. . . . .

  Obmotala jsem si ručník kolem svého těla a došla k zrcadlu, kde jsem si začala čistit zuby. Ve vaně jsem strávila přes hodinu. Znám Ashley, vždy přijde o dost dřív. Proto jsem si nemohla dovolit se nějak zdržovat. Jakmile jsem zuby měla, pustila jsem se do svého make-upu.

Bylo kolem půl osmé a já už uslyšela zvonek. Ještě jednou jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle. Měla jsem na sobě červené upnuté šaty. Hned, jak jsem se na sebe podívala a řekla si, že mi to sluší, seběhla jsem dolů a otevřela dveře. „Ashley."
„No nazdar, ne?" Široce se usmála a objala mě.
„Holka budeme muset jít.. pozvala jsem další."
Podívala se mi do očí. „Koho?" Zajímalo mě to. „Jenom Angie, Justina, Annie a Blacka." Jen jsem kývla a obula si lodičky. „Mimochodem sluší ti to." Pochválila mi oblečení. „Děkuju. To i tobě." Usmála se. „No už dělej musíme jít." Popohnala mě a rozešla se k autu.

U baru na nás už čekali ostatní. „No čau taky ne?" Všichni jsme se tak nějak přivítali a rovnou se rozešli dovnitř do baru. Už teď jsem měla pocit, jako kdyby se něco mělo stát. Tak jako vždy. „Iss, jdeš?" Zavolal na mě Black. Kývla jsem a rozešla se za ním.

V baru bylo tolik lidí, že jsem přemýšlela, jestli se nemám vrátit zpátky domů. Podívala jsem se, kam všichni šli. Jasně. Všichni už byli u baru a objednávali si. Najednou do mě někdo strčil. Spadla bych, kdyby mě dotyčný nezachytil. Zpět jsem se postavila a podívala se na toho, kdo mě skoro dostal na zem. Už jsem chtěla říct nějakou urážku, ale to mě hned přešlo. Přede mnou stál vysoký chlap. Mohlo mu být tak 27. „Slečno. Moc se omlouvám." Omluvil se a já si uvědomila, že se ho pořád držím za jeho svalnatou ruku. Hned na to jsem se ho pustila. „To- ehm to je v pořádku. Nic se nestalo." Pokusila jsem se nějak usmát. Úsměv mi opětoval a znovu spustil. „Mohl bych Vás na něco alespoň pozvat. Jako omluvu?" Nabídl mi. „Určitě tady nejste sám. Nechci Vás otravovat." „Neotravujete mě. A navíc kamarád, který je tady se mnou má teď jinou společnost. Jestli chápete." Podíval se mi do očí.
Měl kaštanově hnědé oči a v té samé barvě byly i jeho vlasy. „Ano. Ano chápu." Uvědomila jsem si, že jsem dlouho přemýšlela nad ním samotným, než jsem se uráčila odpovědět. „Takže? Necháte se pozvat? Nebo propásnete možnost se pozvat od tak atraktivního chlapa?" Zasmála jsem se. „Nějak vysoké ego bych řekla." Zasmál se. „Já bych ani neřekl. A tohle byl souhlas nebo?" Zeptal se. „Byl to takový souhlas." „Tak to je mi ctí. Jdeme?" Kývla jsem.

U baru byla celá naše parta lidí. Ale já si jich nijak nevšímala. „Vlastně, jak se vůbec jmenujete?" Zeptala jsem se. „Adrian. Adrian Smith. A Vy? Nebo. Nemohli bychom si tykat?" Zeptal se mě rovnou. „Mohli. Jmenuji se Isabella Roberts." Podal mi ruku, kterou jsem hned přijala. „Těší mě Isabell."
Usmál se a znovu se na mě zaměřil pohledem. „To i mě Adriane." Úsměv jsem mu znovu opětovala. Naše "seznámení" přerušil číšník. „Tak co si dáte?" Zeptal se a pohledem zamířil do mého výstřihu. Adrian mě pobídl abych si řekla první. „Prosím jednu Mimosu."
Číšník kývl a stále si mě prohlížel. Už mi to celkem začalo vadit proto jsem se otočila čelem k Adrianovi. Což číšníka asi probralo. „A Vy, pane?" „Whisky."

„Bože, konečně je pryč." Protočila jsem očima. „To ti tak moc vadilo, že nás někdo otravuje a ty nemůžes být jen se mnou?" Zakroutila jsem hlavou. „Takový ego jsem asi ještě neviděla." Usmála jsem se a podívala se mu do očí. „Is?" Oslovil mě. „Jo?"
„Kolik ti vlastně je? Vypadáš hodně mladá." Najednou se zeptal. „Dvacet. Tobě?" Celou si mě projel pohledem a polkl. „Třicet." „Nevypadáš na třicet. Klidně bych řekla míň." Usmál se a podíval se kolem nás. „Taky že se na mě podívej." „Dívám." Pohledem se zastavil u mých rtů, které jsem si nevědomky zkousla. „No a ty ještě studuješ? Nebo?"
Zeptal se. „Studuju." „Jestli se teda smím zeptat? Co studuješ?" „Medicínu." „Takže doktorka jo?" Kývla jsem s napila se ze skleničky, kterou právě přinesl číšník. „Byl to tátovo sen. Jakože abych se stala doktorkou." Řekla jsem. „Byl?" „Ano. Byl.. táta zemřel když mi bylo. Pardon. Ani nevím proč ti to tady vykládám." Sarkasticky jsem se pousmála a podívala se do strany. „To je v pohodě. Jestli chceš můžeš to dopovědět." „Radši asi ne." Samovolně mi stekla jedna slza. Vzal mojí bradu do jeho prstů a otočil mi hlavu na něj. „Jsi hrozně hezká." Promluvil a to mě donutilo se usmát. „Děkuju." Podívala jsem se na jeho rty a ty své lehce pootevřela. Hned na to se ke mně začal přibližovat. Chtěla jsem aby mě políbil. Ovšem, že jsem chtěla. Byl neskutečně atraktivní. Chtěla jsem ho už políbit, jenže to mi překazil jeden člověk...
„Isabello?"

....

To je taky dost, že jsem se uráčila vydat kapitolu. Že? Taky si myslím. První kapitola od nové knížky. Jelikož mi dneska není nijak dobře, mám dostatek času na psaní. Takže bych chtěla vydat ještě jednu kapitolu, kterou už mám taky rozepsanou. Pokud se mi ještě bude chtít mohla by vyjít kapitola i z knížky In love with a millionaire. Tak uvidíme.

No nic já zatím tedy přeju krásný den všem💞