Mom's boyfriend (cz)

Chapter 3

                                   •Doma•

Ráno mě probudilo zvonění mobilu. Automaticky jsem sáhla na noční stolek, ale tam nebyl. Ano, v noci se nám nějak podařilo z gauče přejít do jeho ložnice. Kvůli tomu telefonu jsem byla nucena otevřít oči.

Adrian ještě spal a já ho nechtěla vzbudit. Mobil byl na jeho stole. Ani nevím, jak se tam dostal.
Potichu jsem vstala z postele, v tu chvilku mě ani nezajímalo, že jsem nahá, nebo to, že se nahá producíruju v pokoji chlapa, kterého znám ze včerejší noci. Jakmile jsem vstala, Adrian zabručel a začal otevírat oči. Ani pro ten dementní mobil jsem nestihla dojít, dokud zvonil. Rychle jsem vzala mobil a šla se zpátky přikrýt pod deku. Čemuž se Adrian zasmál. „Myslím, že včera jsem tě viděl, takže nemáš důvod se schovávat." Usmál se a já si lehla. „To je jedno. Stejně." Zase se zasmál a pohladil mě po vlasech. „Bože. Potřebuju tě políbit." Promluvil a já se na něj podívala. „Nevím, kdo ti brání." Odpověděla jsem a znovu se podívala do stropu.

Přemístil se nade mě a podíval se mi do očí. Oba jsme byli nazí. Takže se naše nahá těla na sebe lepila. Musela jsem uznat, že postavu má vážně vypracovanou.

Najednou se sklonil a políbil mě. Tohle byl ale jiný polibek. Tedy, alespoň mi to přišlo. „Adriane?" Promluvila jsem mezi polibkem. „Jo?" Odtáhl se ode mě a podíval se na mě. Zase. „Chci tě." Přiznala jsem a on se usmál tím jeho dokonalým úsměvem. „Jak moc?" Najednou se zeptal. „Moc. Hrozně moc." Sám on se kousl do rtu. Začal mě líbat po celém mém těle a já si to užívala. Jenže najednou se zase ozval ten nechutný mobil. „Nezvedej to." Řekl. Teda spíše zabručel. „Musím." Vydechla jsem, když mi zkousl kůži na krku.
„Jamesi?" Promluvila jsem, jako první a Adrian se na mě divně podíval a svalil se vedle mě. Nevšímala jsem si toho. „Is. Prý nikomu nebereš telefony! Volal mi dokonce i Black a hlavně tvoje máma." Tvoje máma řekl tišším hlasem.
„Naše." Špitla jsem. „Ne. Přestaň. No každopádně to je jedno. Kde teď jsi?" Zeptal se. „No já jsem u-."  U chlapa, který ti včera šukal sestru. Podívala jsem se na Adriana. „Jsem u kamarádky."
Odpověděla jsem rychle. „Is?" Zeptal se podezřele.
„Jo? Jamesi budu muset jít, jo? Promiň. Ještě dneska ti zavolám a domluvíme se, kdy se uvidíme, ano?" Začala jsem hovor ukončovat. „Fajn." Vydechl.
„Zavolej. Ahoj." Dopověděl a telefon típl.

Oddechla jsem si a podívala se, kolik zmeškaných hovorů a zpráv mám. Byla tam všechna jména včetně mé matky. Perfektní. Opravdu. „Děje se něco?" Zeptal se Adrian. „Asi ano. Promiň, ale já už budu muset jít." Omluvila jsem se a zvedla se. Docupitala jsem si ke svému oblečení, do kterého jsem se navlíkla. „Vážně musíš už jít?" Zeptal se znovu a otráveně.
„Musím. Promiň." Došla jsem ještě k posteli abych si vzala mobil, ale ten debil asi nechápe, že musím jít.
Donutil mě si ještě na tu postel sednout. „Fakt musím." Řekla jsem. „Dej mi alespoň tvoje telefonní číslo. Prosím." Poprosil. Jasně, že mi to nedalo a ten telefon jsem mu dala.

„Musím." „Tak mě naposledy polib. Takovou noc, jako byla ta dnešní jsem už dlouho nezažil a určitě ani nezažiju." Usmála jsem se a naposledy ho políbila. „Ahoj."
„Znáš cestu ven?" Zeptal se mě. „To zvládnu. Ahoj."
Rozloučila jsem se.
„Ozvu se." Křikl ve chvíli, kdy já už opustila jeho byt.

. . .

Vyšla jsem z paneláku a podívala se na svůj mobil.
Hned jsem vytočila Jasmese. Po chvilce mi to zvedl. „Jamesi? Tak kdy se budeš chtít sejít?" Hned jsem se zeptala. „Máš čas ještě dneska kolem páté? Třeba?"
Zeptal se. „Ano, mám." „Dneska v pět tě vyzvednu."
„Dobře. Počítám s tím. Ahoj." Bez pozdravu jsem mobil típla a hned vytočila další číslo. „Isabello! Kde si myslíš, že jsi?!" Zakřičela máma. „Jsem dospělá."
Řekla jsem v klidu. A akorát přešla přechod. „Ale bydlíš v mém domě!" „Tak na tohle nemám. Nevím kdy přijdu. Čau."

Hned po hovoru s mámou jsem se pokusila všem odepsat, že jsem živá a zdravá. Napsali mi všichni, kteří se mnou byli v baru. Jediný člověk, kterému jsem zavolala byl Justin. Už od základní školy byl do mě zamilovaný. Sám se k tomu přiznal. Jenže já ho vždy brala jen jako kamaráda. Věděla jsem, že ho to zraní. Tak moc. Ale věřila a stále věřím, že si najde někoho lepšího než jsem já. Byla jsem ráda, když mi řekl, že spolu můžeme být stále kamarádi. Už odmalička jsme. Jsme nejlepší kamarádi. Ale je mi jasné, že od té doby, co mi to přiznal, je něco trošku jinak.

  Kolem třetí hodiny jsem přišla domů. Máma naštěstí doma nebyla. Moje jediné štěstí. Jakmile jsem došla do koupelny zhrozila jsem se. Vypadala jsem strašně. A ten pocit, že jsem takhle šla přes město, byl ještě horší. Moje vlasy byly rozvláté do všech možných stran. Rtěnka rozmazaná. O celém make-upu ani nemluvím. I šaty byly nějaké špinavé.

  Hned jsem si šaty sundala a obličej odlíčila. Dala jsem si jen rychlou sprchu. Hned po sprše jsem si vyžehlila vlasy a jelikož jsem věděla, že jdu jen s Jamesem vzala jsem si jen řasenku a korektor. Moje pleť nebyla nijak špatná. Dalo by se říct, že bych ani ten make-up nepotřebovala. Ale dobrý pocit je prostě dobrý pocit. Nikdy jsem tím nechtěla říct, že si o sobě myslím, že jsem nějaká top modelka. To rozhodně ne. Ale taky si nemyslím, že bych byla nějaká hnusná. Nebo jak to jinak říct.

   Vzala jsem si černé džíny s hnědým svetrem a na nohy obula bílé air force. Zrovna, když jsem se obula někdo otevřel dveře. Ten někdo byla ovšem máma.
„Kam jdeš? A kde jsi byla?" Řekla celkem v klidu. Byla jsem překvapená. „Včera jsem byla s kamarády a přespala u Ashley. A teď jdu ven s Jamesem."
Máma jen zkřivila tvář a obešla mě. „Dneska tady hodláš spát? Nebo ne?" Zastavila se a projela mě pohledem. „Dneska přijdu." „Fajn. Asi tady nebudu. Byla bych ti vděčná, kdyby jsi šla nakoupit. Jo a, kup mi prosím nějaký pití. Dík." „Chlast si kupuj sama. Do toho se ti montovat nehodlám." Přehodila jsem si přes rameno kabelku a odešla z baráku, kde jsem si konečně v klidu mohla oddychnout. „Copak se děje sestřičko?" Zasmál se přede mnou hlas.

....

Další kapitola je tady. Přesně tak, jak jsem slíbila. Budu ráda za každý hlas nebo komentář. Mám pak větší chuť napsat kapitolu dřív.

Doufám teda, že se kapitola líbila. Nevím, jak se mi bude chtít, ale zase vydám kapitolu buď ještě dnes nebo zítra. Uvidímeee😂

Tak krásný den všem💞