Koukej na koho padáš !/ ff Nik Tendo POZASTAVENO

Kapitola 2- Záchrana

No, abych se vrátila k tomu kde jsem skončila, jak už jsem říkala nestíhám vlak.

Za 5 minut by mi to mělo jet z hlavního nádraží v Praze do Pardubic, jenže Bella jak nečekaně teprve až teď bere kufry a vychází z domu.

Když už jsem těsně před nádražím a přecházím přechod jen koutkem oka zahlédnu, že jede nějaký šílenec přímo směrem kde jsem zrovna chtěla přejít přechod, jelikož nevypadá, že by chtěl zpomalit v rychlosti, rozejdu se rychlejším krokem, abych to mohla rychle přeběhnout než ke mně dojede, jenže jak už z dálky vidím na rychlosti spíš řidič ještě přidal tak se rozhodnu zastavit a radši počkat, až řidič projede, abych mohla v klidu přejít a nic se mi nestalo.

Bohužel vysoký chlapec přede mnou s kapucou od mikiny a nasazenými sluchátky to tak růžově neviděl a asi ztrácel víc času než já, takže nasadil rychlejší krok, aby mohl rychle přeběhnout, jenže se nepodíval jak už je zmiňované auto blízko něj a vstoupil co cesty arogantnímu řidiči.

Z posledních sil co jsem v sobě měla jsem tam nechala kufry a všechny svoje věci a rozeběhla se směrem k tomu klukovi, strčila jsem do něj tak prudce, že doletěl na druhou stranu přechodu a spadl přímo do kaluže, která byla na druhé straně u silnice 

Já se jen tak tak vyhla projíždějícímu autu, který si ani neodpustil arogantnímu troubení po tom co nás malém přejel.

Když jsem se pomalu zvedala ze země přesněji z místa kde jsem rozplácla, když jsem se šikovně vyhla projíždějícímu autu,
vztyčil se nade mnou stín toho vysokého kluka. Neráčila jsem a vítězně usmála a postavila a čekala za poděkování za "záchranu života" jenže přesně to se nestalo.

Vysoký kluk teď už hledící přímo na
mě, mě propaloval pohledem jako nikdy nikdo před ním.

Nechápavě jsem nadzvedla obočí a čekala co z něho vyleze, po nějaké chvíli trapného koukání jeden na druhého z něho najednou vylítne "děláš si prdel ?!"

Nechápavě tam jen stojím a koukám na něho.
"víš kolik ty hadry stojej ?!       stojej víc než tvůj život! Šuk sem Šuk tam umí každej blbec" hnusně si ufrknul a už se nadechoval, aby mohl říct ještě něco dalšího, ale já ho předběhla a řekla
"já si prdel nedělám já ti tu prdel doslova zachránila, stačilo by alespoň poděkovat" ufrknu stejně hnusně jako on předtím na mě a otáčím se na patě a jdu směrem zpátky k mým věcem. Ještě za mnou slyším nějaké jeho mumlání ale to už doslova ignoruju.

Z jedné strany ho vlastně i chápu že je naštvanej, když jsem ho shodila do tý největší kaluže co tam mohla bejt, ale tak snad je lepší spadnout do kaluže vody než skončit jako "doslova" rozpláclá moucha na silnici ne?   

no nějak jsem to nechtěla dál rozebírat tak jsem si už jen vzala zbývající věci prošla kolem něj při tom jsem ho znova propálila pohledem a už si jen přála ať už ho nikdy nikde nepotkám.

Rychle jsem daného člověka přešla přidala na kroku a díky deseti minutovému zpoždění vlaku jsem nakonec stihla vlak z Prahy do Pardubic.

tak koťata co na to říkáte? byla bych ráda za nějaké zpětné vazby, jestli se vám to líbí a tak💕jinak časem budou díly delší, takže nemusíte být smutní 😆