Roxana Andersdotter

1. KAPITOLA

,,Braň se"!
Křikla jsem a ohnala se po mé 12ti leté sestře Sigard mečem, se kterou jsme každý den trénovaly, aby ze Sigard byla jednou štítonoška jako já. Byl to její dětský sen. Stejně jako můj.

Sigard byla dívka s hnědými kudrnatými vlasy, s oříškově tmavými oči a širokým úsměvem. Ani moc nevypadala, že pochází ze severu, oproti mě měla spíše tmavší kůži. Já měla až jasně bledou kůži se zrzavým obočím, rovnými dlouhými a zrzavými vlasy. Hodně jsme se navenek lišily, ale uvnitř jsme byly úplně stejné. Obě jsme chtěly dosáhnout svého, nebojácné severské dívky, co si jdou za svým a táhnou za jeden provaz. Sestry jak se patří.

,,Mě to nejde".
Odpověděla smutně.

,,Ale jde, každým dnem se zlepšuješ...jde to znát". S úsměvem jsem jí povzbudila.

,,Sigard poslouchej...drž ten meč pevně a nikdy neustupuj...neukazuj svůj strach"!

Podívala se na mě a znovu zaútočila. Mečem mi škrtla po štítu, který jsem držela před sebou.

,,Dobře.
Řekla jsem z úsměvem a Sigard se zaradovala.

Ještě chvíli jsme spolu trénovaly, když v tom jsem zaslechla hlasy, které se přibližovaly.

Obě jsme pohlédly směrem odkud jsme hlasy slyšely. Viděla jsem mladou dlouhovlasou blondýnu po boku s mužem který měl kolem očí černou barvu a pořád se smál.

,,Floki"! Zařvala sestra a objala ho kolem pasu.
Sigard Flokiho milovala, když byla menší často k nám s jeho ženou Helgou chodili. Byli také prvními kdo nás přijal jako spoluobčany Kattegatu. Bydleli nedaleko od nás.

,,Ahoj Helgo" řekla jsem a dala jí pusu na tvář.
Helga se na mě usmála řekla ,,ráda tě vidím, Roxano". Úsměv jsem jí opětovala.

Ohlédla jsem se za sebe a viděla Flokiho jak cosi vypráví sestře, která hltala každé jeho slovo. S Flokim se vždycky hodně nasmála. On byl takovej uchechtanej blázen, ale Sigard ho zbožňovala.

,,Helgo řekni mi, co Sigard na Flokim tak miluje..s nikým ještě nebyla tak ráda jako právě s nim".

,,To nevím, sama se tomu divím, protože Floki to s dětmi moc neumí, ač sám svoje dítě chce" odpovědela mi.

Obě jsme se na sebe koukly a začaly se smát.

Helgu jsem měla ráda, vždycky jsme si měly co říct. Sice už k nám nechodí tak často jako kdysi, ale i tyhle méně časté nečekané návštevy, byly pro mě a sestru u srdce hřející. Helga byla žena, ke každému milá a vstřícná. Člověku by snesla modré z nebe, což se občas mezi jednotlivými lidmi moc nevyplácí.

Floki byl spíše blázen, co měl ze všeho srandu, ale pro Helgu by udělal vše. Dokonce bych si troufla říct, že i na Sigard by nedal dopustit.

Seděly jsme s Helgou před naším domem a povídaly si o všem možným.

Sigard byla s Flokim dole u moře.

,,Helgo, co ty a Floki?...plánujete potomka?"
Zeptala jsem se nejistě.

,,Snažíme se ale, bohové mi mi nejspíš udělili být neplodná, trápí mě to jakou dobu" odpověděla

,,Ještě není všem dnům konec,..určitě se vám to povede a budete mít krásného syna" ...Budete úžasný rodiče" řekla jsem.

Helga odvrátila hlavu a dívala se uslzenýma očima směrem na moře. Položila jsem jí ruku na rameno, ale nic jsem neříkala.

Po chvíli jsem zvedla hlavu a zakřičela ,,Sigard!!" Pojď už domu pomůžeš mi s obědem!"

,,Neboj my už půjdeme" řekla Helga

,,Nee, to já vás nevyháním Helgo, ale než jí zase dostanu domů tak je půl dne pryč" zasmála jsem se.

Za chvíli už přiběhla Sigard a za ní hned vyšel Floki.

,,Tak se zas někdy ukažte" řekla jsem

,,Ty nejdeš na sněm?" zeptal se s uchechtnutím Floki.

,,Sněm?" nadzvedla sem nechápajíc obočí.

,,Ano, jarl Haraldson bude v podvečer pořádat sněm a měli by přijít všichni z Kattegatu" odpověděl Floki.

Nikdy jsem na žádném sněmu nebyla. Sice jsem věděla, že jarl Haraldson sněmy pořádá, ale vždycky nás to buď minulo nebo jsme to se Sigard nezaregistrovaly.

Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem řekla ,,Určitě půjdeme, viď Sigard"
Sigard jenom přikývla z rozjařenýma očima.

Rozloučily jsme se s Helgou a Flokim a šly domů.

Blížící se sněm

,,Sigard jdeme!" křikla jsem na sestru která seděla na posteli a přemýšela.

,,Sigard? ..slyšíš mě"?
řekla jsem znovu.

,,Co? ...jo, ...promiň" kokotala Sigard.

Na chvíli jsem se odmlčela a potom řekla ,,Sigard co je to s tebou?...takhle zamyšlenou tě ještě neznám"

,,Přemýšlela jsem, co by s námi bylo, kdybychom zůstaly v Harstadu" odpověděla mi sestra.

,,Sigard...víš" .... začala jsem ,,já chápu, že ti rodiče chybí, ale ty si neprožívala to peklo co já, ale bůh ví, třeba to bylo proto že jsi byla ještě malá, třeba by se k tobě otec v pozdějším věku choval stejně. Moc si to nevnímala, ale byl ke mě hodně hrubý, přesný opak toho jak se otec má ke své dceři chovat. Nemusela si jít semnou, občas přemýšlím, jestli si tak učinila správně, když tě otec upřednostňoval, ale myslím že takhle to správně je"

Sigard na mě koukala s pootevřenou pusou, vypadalo, že to moc nepobírá. Taky jí je teprv čerstvě dvanáct let. Já tehdy v jejím věku taky chápala věci jinak než teď. Všechno úplně pochopí až dospěje.

,,Pojď, půjdeme na sněm" řekla jsem s mírným úsměvem a pohladila jsem sestru po vlasech.

Zdravím, kdysi jsem tu psala příběhy na úplně jiné téma, potom jsem je smazala s tím, že se mi nelíbily ale teď jsem se na Wattpad vrátila s tím, že jsem přesedlala na úplně jiný žánr příběhů, tak snad se vám bude knížka líbit, beru i kritiku nebojte 😃😃
lothbroksgirl❤️