Dream:
Rychle jsem si pod maskou utřel slzu z tváří a snažil se dál nebrečet. Otec se rozešel mým směrem a zastavil se až u mě kde vzal moji masku a sundal mi jí z obličeje. Na mých tvářích teď byli vidět zaschlé slzy. Chtěl jsem si masku znova nasadit, ale neudělal jsem nic. Jen jsem se semknutými rty pozoroval otce. Nebylo mi příjemné být bez masky už několik let skrývám pod maskou své pocity a teď. Teď jsem byl bez ní. Je v otcových rukou. Snažím se nebrečet, ale nejde to.
On po chvíli prohlížení masku doslova hodil na stoličku vedle. Už, už jsem se chtěl natáhnout. Vzít si zpátky svoji masku a zase skrýt všechny pocity. Nemohl jsem.
Svůj pohled jsem přetočil na otce stojícího přede mnou. Najednou rozevře ruce na znamení objetí. Na nic jsem nečekal a přiběhl za ním. Pořádně silně jsem ho obejmul. Tohle objetí mi chybělo. I když jsem dostával objetí snad denně ať už byli od Tommyho, Niki nebo třeba George žádné objetí se nevyrovná objetí mého táty. Mého skvělého táty.
Brečel jsem mu do ramene. Musel si o mě říkat jaký jsem uplakánek, ale mně to bylo jedno. Potřeboval jsem jeho objetí. Ještě víc jsem ho stiskl.
Po dlouhém a dojemném objetí jsme se museli bohužel pustit. Otec se na mě podíval. Taky brečel. Měl zaschlé slzy na tvářích.
,,Tak kde je?" Zeptal se na svoji otázku. Neodpověděl jsem nevěděl jsem o co jde.
,,Tak jinak. Kde je ten George?" Zeptal se znovu. To už jsem se na něj zahleděl. Nechápal jsem proč se ptá zrovna na George.
,,Asi. Asi v pokoji. Proč?" Odpověděl jsem mu, ale zároveň se zeptal na svoji otázku. Proč by to chtěl vědět?
,,Proč není tady?" Proč by tu měl být? Udělal něco? Však jsem tu měl být jen já a můj 'přítel' kterého jsem si měl vybrat.
,,Pořád nechápu. Proč by tu měl být." Řekl jsem. Oba jsme si vyměňovali tázavé pohledy.
,,Ty jsi si ho nevybral?" Zeptal se.
,,Ne? Měl bych snad?" Řekl jsem se smíchem v hlase. Chtěl jsem si ho vybrat to jo, ale přijde mi blbý si ho brát, když ho znám jen pár dní. Mám ho rád ale on mě asi ne... Nebo?
,,Ne? Že Drista říkala něco jiného." Zasmál se na oplátku on. Co ta zmije zase řekla. Už mi začíná lézt na nervy.
Naznačil jsem mu ať pokračuje.
,,Drista mi říkala že vás viděla ležet v objetí v tvé posteli, když ti šla říct ať jdeš na večeři." Říkal pořád s úsměvem na tváři můj otec. Měl jsem v sobě tolik pocitů. Mám mu říct, že se mi George doopravdy líbí a že si ho chci vzít jen se mu to bojím říct? Mám se tady začít vymlouvat, že Drista rozhodně lže? Mám přiznat, že jsme takhle spolu leželi, ale že to bylo čistě kamarádské a doufat že tomu uvěří?
Nakonec ze mě vypadlo jen: ,,No..."
,,Přivedl bys ho sem prosím?" Zeptal se mě otec. Kývl jsem a vyšel ze sálu. Začal jsem mít znovu obavy, jestli mu třeba nebude vyhrožovat nebo jestli ho rovnou nevyhodí ze zámku. Jestli já tu mrchu potkám já jí roztrhnu jak hada.
Došel jsem do Georgeova pokoje. Byli otevřené dveře ale George nikde. Čekal jsem, že tam bude většinou v tuhle dobu ještě spí. Vydal jsem se tedy do jídelny kde by mohl být. Došel jsem před dveře a neslušně bez zaťukání vešel dovnitř.
V jídelně nebylo moc lidí jen Will a taky Bad se Skeppym který vypadali že si to za chvíli rozdají na kuchyňské lince.
,,Ou, ahoj Dreame." Řekl Wilbur a vyběhl za mnou na chodbu.
,,Být s nimi v jedné místnosti je smrt." Zasmál se.
,,Ale co jsi potřeboval?" Podíval se na mě.
,,Chtěl jsem se zeptat, jestli si neviděl George." Will se zahleděl někam za mě a pak odpověděl.
,,Naposledy jsem ho viděl tady asi před půl hodinou společně s Tommym a Tubbem..." Začal znova přemýšlet.
,,Vypadali, že šli někam na zahradu tak se zkus podívat tam." Dořekl a usmál se. Všichni v tomhle zámku jsou tak šťastní.
Poděkoval jsem a vydal se na zámeckou zahradu.
Když jsem vyšel na zahradu přemýšlel jsem kam jít jako první. Zahrada je dost velká, takže to bude tak padesát na padesát.
Rozhodl jsem se jít nejdřív k altánku. Hned za ním je totiž menší louka tak by mohli být tam.
Došel jsem tam. Bohužel. Nikdo nikde. Začal jsem přemýšlet kde jsou další hezká místa. Nakonec jsem se prostě vydal doprava a doufal že na ně narazím. Měl jsem opravdu velké štěstí, protože hned po pár metrech jsem viděl George, Tommyho a Tubba válející se na zemi se záchvaty smíchu. Chvíli jsem je pozoroval. Nemohl jsem se na George vynadívat. Když jsem si uvědomil že se z té chvilky se stalo asi pět minut vydal jsem se za nimi.
,,Georgi?" Řekl jsem směrem k nim.
....
807 slov
Mimo příběh:
• jak jste se dneska měli a jak užíváte prázdniny?
