Marvel Oneshots

Polévka- Stucky

Kapitán hleděl na svého spícího přítele. Když spal vypadal jako anděl. Když byl vzhůru vypadal jako ďábel. Ale všichni víme, že ďábel vypadá skvěle.

Tato chvíle, byla bohužel narušena.

,,Steve?"

Oslovený nervózně stiskl tác s jídlem v rukou. Mělo to být jen nevinné gesto, ale stejně měl trochu obavy jak reaguje.
Už na začátku týdne, když onemocněl, nechtěl ani slyšet, že by se o něj Steve staral. Nakonec přijmul trochu obskakování, ale vždy se u toho tvářil lehce naštvaně. Co asi řekne, až uvidí že mu dokonce uvařil polévku?

,,Jak ti je, Buck?"

Seržant se přetočil pod vrstvou dek, zavrněl jako kotě a otevřel oči.

,,Steve už jsem ti stokrát řekl, že se o mě nemusíš starat. Nechápu proč to děláš. Že tě to baví."

,Protože tě miluju" vyhrkl blondýn, než se stačil zastavit.

Nervózně se díval na bruneta, jak na jeho první vyznání zareaguje. K jeho překvapení se úsměv jeho přítele roztáhl do téměř kosmických rozměrů.
Ale, než stačil něco říct, děsive se rozkašlal. Steve rychle odložil tác a vykročil k posteli, položil nemocnému ruku na záda, aby mu alespoň trochu pomohl.

,,Taky tě miluju." Zašeptal Bucky když kašel odezněl.

Sice je večer ale ta kapitola je tady. Za chyby se omlouvám.

Tess