KROKY V TEMNOTĚ

Očistec

Amy Johnsonovou probudila děsivě tupá bolest hlavy.
Těžce zvedla jednu ruku a chytla se za ní. Uvědomila si, že jí ještě nikdy hlava tak nebolela a to už si mnohé zažila. Když jí bylo asi šest let spadla ze sedla hnědého hřebce, kterému se nelíbily věčné každodenní jízdy, při kterých musel pokaždé kolem dokola vozit malé děti a ten den, čtvrtého července, si zrovna ten starý kůň usmyslel, že zaprotestuje, přičemž se zvedl na zadní nohy a malá Amy, která se dostatečně pevně nedržela, letěla na zem přímo hlavou dopředu.
Na čele malé blondaté holčičky se hned objevila modřina s velkou boulí. Byla to pořádná rána, ale nebolelo to tak jako teď.
Rozhodně to tak nebolelo.
Zatraceně, ta bolest byla tak hrozně velká a ona měla pocit, jako by měla mozek na kaši.
Amy se snažila otevřít oči, které jí strašně štípaly. Musela několikrát zamrkat, ale stále nic neviděla.
Spustila pravou ruku ze svého lepkavě zpoceného čela a otřela si stejně lepkavými prsty víčka.
Znovu zamrkala a tentokrát o něco pomaleji otevřela uslzené oči.
Jako první uviděla svojí ruku, která byla kompletně špinavá a celá umazaná od krve. Rudá krev po celé paži byla zaschlá, ale na dlani byla čerstvá.
Amy bylo jasné, že ta krev teče z její rozbité hlavy, která jí bolela tak, že na spáncích cítila svůj vlastní zrychlený tep.
Rozhlédla se kolem. Nic neviděla.
Všude jen tma.
V zatuchlém prostoru se vznášelo úděsné vlhko. Byla snad v nějakém starém sklepě?
To nevěděla.
V tu chvíli to ani vědět nechtěla.
Chtěla vstát a co nejrychleji odtud vypadnout. To bylo jediné na čem jí teď záleželo.
Opatrně sebou trhla a uslyšela chrastění řetězů.
Trhla sebou znovu, tentokrát silněji, když v tom ucítila tupou bolest v lýtkách.
Řetězy znovu zařinčely.
,,Kurva!" vykřikla Amy bolestí.
Netrvalo příliš dlouho, když zjistila, že celou tu dobu visí ve vzduchu, pěkně hlavou dolů a je přivázaná silným řetězem za obě nohy. Lehce se houpala ze strany na stranu.
Visela tam a možná i krvácela jako zapíchlý prase na jatkách, pomyslela si šokovaně Amy.
,,Klid, holka. Hlavně zachovej klid! A žádnou paniku, jasné?" špitla potichu a snažila se zhluboka dýchat stejně tak, jak Amy učili na kurzech sebeobrany a sebeovládání v krizových situacích. Jenže, ono je trochu jiné, když si na takové vypjaté situace jen hrajete a všude okolo jsou poschovávaní různí psychologové, instruktoři a další školící lidé, kteří zapisují všechny vaše kroky a pak je podle svých tabulek vyhodnocují. A opravdu něco jiného je, když tu situaci doopravdy prožíváte a místo desítek lidí od FBI vám nějaký šílený psychopat omotá nohy silným řetězem a pověsí vás hlavou dolů, jak nějaký dobytek a vy bojujete o celý svůj holý život.

,,Prase!" zařvala Amy a začala se nekontrolovatelně smát i když byla celá vzteky bez sebe z toho, v jaké situaci se ocitla.
Smích netrval dlouho.
Amy začala kašlat a dávit se - naštěstí ne zvracet, i tak to dostatečně bolelo.
,,Zabiju tě, hajzle!"
Špatně se jí dýchalo, dusila se a musela si odplivnout, její sliny se táhly jako lepidlo.
,,Zabiju tě! Slyšíš?" pronesla znovu a začala opět zhluboka dýchat. Musela si zachovat zdravý rozum.
,,Zdravý rozum...." opakovala Amy stále dokola a při tom dělala velké nádechy a výdechy.

Amy studovala na Oxfordu, kde získala bakalářský titul z psychologie, a byla nejlepší studentkou v ročníku.
Poté odešla do výcvikové akademie FBI v Atlantě, kde promovala s vyznamenáním a vynikajícím hodnocením a komentáři od instruktorů.
Členkou FBI se oficiálně stala něco málo před pěti lety. Většinu času pracovala u útvaru pro násilné činy, dokud Amy bez zjevného důvodu nezažádala o přeložení, aby mohla pracovat jako agentka v terénu bez příslušnosti k jakémukoliv oddělení.
Takový seznam, a to jí bylo teprve devětadvacet let.
Takový seznam, ale ještě nikdy se neocitla v takové situaci, kdy se její hubená přesto vysoká postava pomalu houpala ze strany na stranu a její vlasy se dotýkaly vlhké hlíny.
Měla na sobě bílé tílko, které bylo celé od krve stejně tak, jako modré upnuté džíny.
Svou zbraň nikdy neskrývala, v pouzdře u pasu měla jasně viditelný Glock, který tam zrovna v tuhle chvíli pochopitelně nebyl.
,,K sakru!" zaklela Amy znovu a odplivla hlen, ve kterém zahlédla zředěnou světlou krev.
Najednou někde nahoře zaskřípaly dveře.
Potom uslyšela tlumené pleskání těžkých bot nad sebou.
Rozsvítilo se.
Skrz dřevěnou podlahu dopadalo dovnitř měkké žlutě tlumené světlo.
Amy sledovala prach vířící ve vzduchu a poté se rozhlédla.
Rozeznala matné obrysy nějakého starého nábytku a malé nezasklené čtvercové okno, které bylo obstojně vysoko a bylo zatlučené jenom napříč jedním tlustým prknem.
Amy nehybně visela a rozhlížela se kolem dokola.
,,Zatracená hlava. Vůbec se nemůžu soustředit!" špitla a mnula si přitom jednou rukou poraněnou hlavu na spáncích.
Nehybně tam visela, hlavou dolů a rozhlížela se kolem, když v tom si u podlažní lišty v mizerném světle všimla bledého odlesku.
Kousek skla....
Otočila se o sto osmdesát stupňů a snažila se natáhnout celé tělo.
I když to bolelo, opatrně se snažila špičkami prstů dotknout země.
Podařilo se.
Co nejvíc se napnula a zkusila dosáhnout.... Sklo bylo moc daleko.
,,Zatraceně!" sykla Amy, která se snažila nepohnout, aby nezachrastily ty mizerný řetězy na kterých visela.
Z vrchu se ozvalo pískání.
To odporné pískání, které poprvé uslyšela u jezera.
Těžké boty se pohnuly.
Chvíli nastalo ticho. Amy čekala se zatajeným dechem a silně bušícím srdcem ve své hrudi.
Šramot a další pohyb.
Pak zarachotil gramofon, hvízdání přestalo a za chvíli už se místností linul hlasitě hit z osmapadesátého Johnny B. Goode od Chucka Berryho.
Amy nadzvedla trup a natáhla krk, aby se narovnala.
Zaryla se nehtami do země, přitáhla se jimi dopředu a pak napnula všechny svaly na těle. Celá se potila.
Nohy měla natažené a ona cítila, jak se jí rezavé řetězy zarývaly do kůže.
Než si to mohla rozmyslet, trhla sebou vpřed a natáhla pravou zakrvácenou paži co nejvíc dopředu.
Celým tělem jí projela bolest a před očima se jí roztančily hvězdičky. Skutečné hvězdičky.
Snažila se moc nesupět a silou vůle se udržet při vědomí.
Znovu se celá napnula celým tělem. Zatajila dech, pevně zavřela oči a opět sebou trhla dopředu.
Řetězy na kotnících jí zachřestily.
,,Do prdele!" zařvala.
Měla pocit, že se jí hlava rozskočí bolestí. Znovu se zhoupla nazpět.
Na čele měla čerstvou krev. Stékala jí a pronikala do očí. Nemohla jí zastavit mrkáním ani si ji otřít.
,,Ne!" vyjekla Amy.
Prudce se napnula, až se jí náhlým pohybem zatočila hlava. Znovu začala zrychleně dýchat.
Sklonila hlavu a snažila se dotknout svých bolavých zakrvácených kotníků. Musí se sebrat. Nesmí to vzdát!
Na tom zatraceným kousku skla možná záležel celý její život.
Potřetí se znovu natáhla a tentokrát bez většího rozmyšlení sebou trhla dopředu. Ucítila znovu tu děsivou bolest, která jí projela celým tělem. Řetězy opět zachřestily a Amy ztratila vědomí.

,,Kurva. Co blbneš! Vypni To! Okamžitě to vypni, ty pitomče!"
Hudba utichla. Amy pomalu otevřela oči. Ozvaly se další kroky a uslyšela naléhavý hlas:
,,Zbavil ses jí?"
Amy se zmateně rozhlížela kolem.
,,Kurva! Říkal jsem ti , že se jí máš zbavit. Copak seš opravdu tak natvrdlej?"
,,Nešlo to." namítl druhý hlas o patro výš. Amy projel po těle mráz.
Zamrkala, aby znovu zaostřila zrak. ,,Díky bohu!" vydechla tiše.
Pod ní ležel kus střepu. Dokázala to! Amy se natáhla a rychle sebrala kus skla. V tom si všimla, že jí ten střep probodl dlaň.
,,Běž tam dolů a vyřiď ji!" slyšela ten rozčílený hrubý hlas a následné bouchnutí dveří.
Ticho.
To neuvěřitelné ticho se rozléhalo celým prostorem.
Amy bylo jasné, že z hlediska tréninku a obrany je určitě nejlepší nosit zbraň stále stejným způsobem jako její Glock, který právě teď u sebe neměla.
Prsty levé ruky si tedy lehounce zasunula ostré sklo do zadní kapsy džínů a trpělivě vyčkávala.
Ani se nepohnula.
Podlaha nad ní zapraskala a ona upřeně sledovala mrak prachu, který se pomali vznášel a padal na tmavou hlínu. A pak opět zaslechla ty pomalé těžké kroky nad sebou.
Na malý moment se ty kroky vzdálily.
A najednou, ty rozhodné, těžké kroky pomalu scházely po schodech do přízemí.
V zámku se otočil klíč.
Amy se zkroutila a ve chvíli, kdy se dveře otevřely, zavřela oči.